Tureckem a Gruzií, Tatra kolem světa 2 jede dál

V pondělí 25. 3. 2024 odstartovala první asijská etapa v tureckém Istanbulu. Na Trajdě se sešlo šest dočasných členů a společně s nimi i řidič Marek a kameraman Jirka. Na pár dní se k nim přidal i jeden z techniků Lukáš, kteří společně se svou maminkou a synem Ondrou byli zrovna v Turecku a rozhodli se expedici na pár dní doprovázet vlastním autem - pro případ, že by bylo na Trajdě ještě potřeba něco opravit.

První den etapy počasí dobrodruhům moc nepřálo. Naštěstí však včas stihli návštěvu hradeb na břehu Černého moře a večeři než začalo pršet. Další den byl zasvěcený prohlídce města Safranbol, bývalého centra obchodu s šafránem. Ten se zde pěstuje i dnes, přibližné 20 km od hranic města, u Davutobasi. Kvalita tureckého šafránu patří k nejvyšším na světě a to ení jediný důvod, proč je vhodné se do něj podívat. Jeho historická zástavba byla totiž v roce 1994 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Po návštěvě vyhlídky nad městem, mešity a procházce malebnými uličkami cestovatelé ochutnali v místní restauraci tradiční Salep (arabský pudink), který spláchli šťávou z granátového jablka u pouličního stánku.

Noc byla krušná, protože se hodně ochladilo a ráno byla na stanech dokonce vidět námraza. Proto byl ranní start svižný, aby Trajda zvládla co nejdříve přejet hory, a dostala se tak do teplejších částí Turecka. Snídaně se konala v průběhu cesty. Poté následovala zastávka u jezera s vodopády v přírodní rezervaci Talika. Ti nejotužilejší se i osvěžili a po obědě ještě proběhla rychlá zběžná kontrola podvozku auta

“Další den jsme se jeli podívat k majáku, který je postaven na nejsevernějším místě Turecka. A odtud jsme dojeli do města Erfelek v provincii Sinop, kde jsme před čtyřmi lety strávili dva měsíce poté, co začala pandemie a nemohli jsme z Turecka pokračovat v cestě,” vzpomíná Marek. Expedičníci navštívili přítele Emreho a jeho rodinu, která se o ně před lety starala. A zajeli se společně podívat i k olivovníku, který tu tenkrát zasadili. Výpravě se dostalo velké cti, protože byli pozváni na slavnost Ramadánu, kde byli výtečně pohoštěni ve velkém společenském sále, a Emre jim dokonce poskytl jeho penzion u moře na přespání, takže to byl velkolepý zážitek.

Ráno se někteří členové vzbudili o něco dříve, a tak jeli na výlet s místními rybáři. Pomáhali jim roztahovat sítě a chytat ryby, které následně dovezli zpátky na břeh. Poté se pokračovalo do města Sinop, kde se konala procházka krásnými uličkami a oběd v podobě grilované čerstvé ryby. Nesměla chybět ani návštěva nožířství, které expedice navštívila před čtyřmi lety. Místní prodavač Marka i Jirku poznal a vzal celou výpravu do výrobny nožů. Potom si ještě někteří šli zamlsat do místní cukrárny, ale to už bylo potřeba jet dál a hledat místo na spaní. 

Klášter Sumela v provincii Trabzon byl další zastávkou.. Kláštěr je vytesán do skály na kopci, kam bylo potřeba nejprve dojet autobusem, a až pak jít ještě notný kus pěšky. Prohlídka byla moc zajímavá. Město Trabzon leží na pobřeží Černého moře a má krásné historické centrum.

“Další den jsme vstali brzy, abychom zvládli v pořádku a co nejrychleji přejet hranice s Gruzií,” popisuje události sobotního dne koordinátorka Anežka. V nejbližším městě za hranicemi se posádka ubytovala v hotelu s bazénem a saunou a užili si odpočinkový den. Někteří cestovatelé se šli projít do centra, jiní si užívali pohodlí hotelu.

U jezera Sanahin nastaly menší komplikace s autem, protože posádka přišla na to, že je stržený závit na vaně s olejem. I tak se ale podařilo projekt průsmykem ve výšce 2 000 m n.m., což byl pro všechny velký zážitek. Nocleh byl původně naplánovaná ještě na horách. Ale naneštěstí hned vedle vybraného místa pálili nějací místní lidé větve a lezli všem do stanů, obtěžovali. Proto byl zvolen posun o přibližně čtyřicet kilometrů níže, kde se spalo před nějakým penzionem, a bylo možné používat jejich hygienické zázemí. Tam se závadu podařilo odstranit. 

Z Batumi jela Trajda do katedrály Bagrati, která byla honosná, s mnoha ostatky mrtvých světců. Odtud se konal přejezd do Kutaisi, v jehož centru zaujala dobrodruhy netradiční fontána a trhy. Následně dobrodruzi navštívili staré hornické město protkané sítí čtyř lanovek. Cesta lanovkou byla docela levná, ze jeden místní peníz (deset korun českých). “Nahoře však namísto památek byl jenom oplocený areál, do kterého se nedalo jít,” konstatuje koordinátorka Olga. Zpátky u Trajdy si posádka užívala labužnických momentů - s kaviárem, vodkou a západem slunce. 

Skalní město bylo zajímavým místem k navštívení. Vstupenka totiž zahrnovala také ochutnávku místního vína. Cestou do Tbilisi se konala zastávka v místě narození Stalina a v katedrála Sveticchoveli, která je zařazena na seznamu památek UNESCO. Ve Tbilisi se posádka ubytovala v hotelu a šla si prohlédnout město. Gruzie je skvělé místo s parádním jídlem, ale řidiči jsou zde obecně velmi bezohlední a drzí.