Tatra kolem světa 2
Tatra kolem světa 2
Tatra kolem světa 2 (TKS2) je projektem, který pomyslně navazuje na výpravu z konce 80. let, která ovlivnila nejednoho cestovatele. Mimo to je TKS2 koncipovaná jako „otevřená expedice“ a během několikaleté cesty kolem světa se na palubu na určitý čas mohou připojovat lidé, kteří si takto mohou vyzkoušet reálný expediční život.
Tom se k týmu připojil loni, a to na etapu, která měla projet Turecko a Gruzii. Plány se ale díky výskytu nového typu viru změnily, a tak se Tomáš stal členem #TKS2 na pět měsíců. Nejen jeho cestování v době korony je možné shlédnout v deseti dílném seriálu Tatra kolem světa 2, který vznikl pro Prima ZOOM.
“Tomík dělá rád co ho zrovna baví a stejně se i živí – od používání palných zbraní až po mačkání klávesnice, práce hlavou i rukama mu není cizí. Mluví jazyky více než má prstů na manos, když se počítají i ty jazyky, co se z jedniček a nul skládají. Má rád všemožné sporty, rád si zahraje šachy, nějakou tu video-hru a tak vůbec. Má rád duhy (nejlíp duhy), jednorožce, útočné helikoptéry apache, dlouhé procházky po pláži, alkoholy, sarkasmy, debilní humory a dlouhé zimní spánky. Chcete mě? 🙂
Nejlepší výlet na měsíc do Gruzie, který se rozvinul v tříměsíční poznávání Turecka a míst, kam bych se normálně nejspíš nepodíval, následované skoro dvěma měsíci v Íránu. Místa a lidi, kteří se mi vpálili do paměti, bych za jiných podmínek nepotkal a nepoznal, za to jsem nesmírně rád. Každý den byl kompromis mezi plánem a realitou věcí, já si to však užíval. Za daných podmínek té doby se jednalo o unikátní a nezapomenutelný zážitek. Pomohlo mi to utéci od pakárny jménem covid a ze svazující náruče národa, který se často v nesprávných momentech snaží být papežštější než papež a užívat si tak relativní svobody na cestě, kdy skoro celý svět zavíral dveře.
Je těžké „vypíchnout“ to nejlepší. Objevování krásné přírody, která byla místy opravdu panenská? Potkávání milých a statečných lidí, kteří se nebáli přijít za cizincem v době, kdy všichni cizinci představují „zvýšené riziko“? Poznávání kultur a zvyklostí o kterých má člověk jen zprostředkované informace? Ochutnávat všemožná jídla, jejichž příprava by mě jen tak nenapadla, a ještě hůře bych na ně sháněl v Evropě ingredience? Je toho zkrátka hodně. Já jsem člověk, co miluje přírodu a zvířata (obzvláště nejlepší přátele člověka – K9) a když jsme u těch zvířat, tak jsem velmi vodní živočich. Jakékoliv těleso vody ve mně vzbuzuje radost, takže moře, jezera patří k těm dobrým vzpomínkám. Plavání se želvami, která má velikost hlavy míče na házenou a funí jako býk, v perském zálivu je taky zážitek! A co teprve vodopády! Skočit si pěkně do tůně u vodopádu nebo přímo z vodopádu?! To se povedlo, tenkrát poprvé a rozhodně ne naposledy.
Každá pozitivní zkušenost v člověku něco zanechá. Ta na první pohled negativní však ještě víc a i ta se časem stane většinou pozitivní, záleží na přístupu a nastavení mysli. Co mě expedice naučila? Že všude na světě jsou dobří a špatní lidé. Ti, kteří chtějí pomáhat a ti kteří chtějí škodit, stavět a ničit. Nezáleží na tom, v jakého boha věří, jaké je jejich státní uspořádání, jaké jídlo jedí, kde a jak spí či jaký mají v kůži pigment. A když má člověk otevřené srdce a chce lidem pomáhat, tak se tito lidé přitahují. Každý dobrý skutek se nám po cestě někdy vrátil a dával ti sílu vyrovnat se s těmi nepříjemnými. Takže TL&DR verzeco mě expedice naučila? Shrňme to krátkým mottem: „Svět patří těm, co se z něho nepose*ou“ 🙂
Větší respekt vůči svobodě, kterou v ČR máme nebo jsme měli. Pod nedávnými tlaky i během cesty jsem si uvědomil, jak je tato hodnota důležitá. Některým lidem stačí říkat, co mají dělat a oni to dělat budou. Nebudou se ptát na otázky, proč to dělají, hlavně když mají „svůj klid“, pak jsou tu ti, kteří svobodu potřebují jako kyslík a bez ní umírají. V posádce, co zůstala na palubě Trajdy, se sešla většina těch druhých. Při konfrontaci s režimy, kde je svoboda často potlačována si člověk uvědomí, jak a za jakých podmínek chce a nechce žít. Co mi výprava přinesla? Posílala mé odhodlání dostupnými prostředky za svobodu v mém dosahu bojovat. Zní to nabubřele? Asi jo, ale když je to pravda, mazat to nebudu.
Na expedici jsem se balil na 14 dní, a až na nějaké spotřební drobnosti jsem po dobu skoro pěti měsíců nic jiného nepotřeboval. Takže sám sobě bych řekl, nekupuj blbosti, co nepotřebuješ. Nakonec ty sám skončíš ve vlastnictví věcí, o kterých si myslíš, že sám vlastníš. Jo, sorry Chucku, trošku jsem ti tady vykradl klub rváčů, ale ty mi promineš. Člověk se až diví, jak málo vlastně k životu potřebuje. K věcem a k lidem přistupuj s otevřeným srdcem a myslí, ne všechno, co se ti zdá na první pohled špatné tak opravdu je. Umět dobře pálit alkohol je fakt dobrý umět 🙂 Piš si detailněji deníček a nevybodni se na to v půlce, sakra. Nepropadej svému ADHD!
Ano, samozřejmě dá, jen byla hned naproti nám rafinerie a sekuriťákům, co nás kontrolovali, by se to asi nelíbilo, a to i kdyby si použil ekologické mýdlo, které jsme na praní měli! A to nemluvím o divokých koních, co by ti určitě ukradli trenky, protože prostě můžou 🙂
Čerstvé zážitky můžeš získat e-mailem. Snadno a zdarma.
Díky tomu budeš vědět co se děje, jak expedice probíhá a co právě zažíváme. A kdo ví, třeba tě zaujme a přidáš se k nám.