Tomáš Jelínek a jeho cesta s TKS2

Tatra kolem světa 2 (TKS2) je projektem, který pomyslně navazuje na výpravu z konce 80. let, která ovlivnila nejednoho cestovatele. Mimo to je TKS2 koncipovaná jako „otevřená expedice“ a během několikaleté cesty kolem světa se na palubu na určitý čas mohou připojovat lidé, kteří si takto mohou vyzkoušet reálný expediční život. Letošní druhá část cesty odstartovala v Africe a je za námi několik etap této části výpravy. Podle reakcí a dotazů je patrné, že veřejnost zajímá, jak to na palubě Trajdy (T815) chodí a jaké jsou názory a pocity lidí, kteří se stali členy týmu TKS2. I proto jsme se rozhodli pro tuto rubriku, ve které se čtenář dozví něco dalšího ze zákulisí, a to očima i slovy členů výpravy.

Tomáš Jelínek

Ročník 1978 (43 let). Narodil se v obci Běhařovice a po svatbě se přestěhoval o pár kilometrů dále do městyse Višňové okr. Znojmo, kde je zastupitelem.

Tomáš je ženatý a má dva dospělé syny 20 a 22 let. Mezi zájmy patří sport (trenér fotbalu), rybolov a cestování, čím delší cesta, tím lepší. Největší cestovatelské zážitky: několik cest po ostrovech a pevnině v Thajsku, třítýdenní putování po Kambodži a přilehlých ostrovech, cesty po evropských městech s cílem poznávat památky a hlavně navštívit fotbalová utkání (-:

Zaměstnán u jedné stavební firmy, a to od ukončení střední školy, kde pracuje v oboru elektro jako stavbyvedoucí (zaměření na silniční tunely a železniční uzly).                                          

 

Cestovatelské plány do budoucna – vydat se s Trajdou do jižní Ameriky.

Jak bys s odstupem času zhodnotil svou účast na expedici?

Jsem moc rád, že jsem se etapy Botswana zúčastnil. Životní zkušenost s Afrikou, viděl a zažil jsem něco úplně jiného než v Asii. Úplně jiná kultura lidí a pro mě i jiný styl cestování, než na který jsem byl zvyklý. Naprosto jiné životní hodnoty místních lidí, bezstarostnost, jejich veselost, různorodost krajiny a do toho my s Trajdou. Jinak jsem byl veden jako hlavní kuchař a myslím, že za pomocí kluků se mi to i dařilo, všichni byli spokojeni a hlavně do syta najezení.

Na co nejraději vzpomínáš?

Na cestu jsem byl vybrán jako „hlavní palubní kuchař“. Měl jsem z té funkce docela strach, nevěděl jsem z čeho a na čem budeme vařit a kde a co v Africe nakupovat. Vzpomínám na celou partu, která byla výborná, na cesty savanou, solnými pláněmi, na parky plný zvířat, a hlavně na setkání se lvem - králem zvířat.

Máš pocit, že tě expedice něco naučila? Pokud ano, tak co?

Expedice mě naučila ještě větší pokoře. V životě nepotřebuju skoro nic ze spousty věcí, kterými jsem se obklopil… To je nutné si často opakovat. Otevřela mi obzory o tom, jak se žije v Africe, která je ještě mimo hlavní města hodně chudší a zaostalejší (z našeho evropského pohledu) než nejchudší regiony v Evropě, ale i v Asii. Dále mě naučila, či spíše ukázala, jak se pár v podstatě cizích lidí dokáže nadchnout, spojit síly a hlavně se shodnout v otázce organizace a plánu směru cesty a k jeho cíli. Pro mě je i cesta cíl a my jsme si tu cestu udělali skvělou a zajímavou a za to všem velké díky.

Přinesla ti účast na expedici něco dalšího?

Rychlé a správné rozhodování – to je to, co v životě mnohdy potřebujete. Na expedici to platilo dvojnásob! Situace, do kterých jsme se dostávali, byly opravdu pro většinu z nás ojedinělé a nové. Jako vždy, po cestách do rozvojových zemí, mi to přináší více pokory a uvědomení si, jak krásně si v Evropě žijeme a jaké máme štěstí, že můžeme žít v tak bezpečné, přírodně krásné a bohaté zemi, kde máme vše po ruce.

Kdybys teď (s aktuálními zkušenostmi) potkal svoje “březnové já” chvíli před expedicí, co bys sám sobě poradil? Co bys sám sobě poradil co se týče balení na expedici, přípravy, očekávání, vnímání, přístupu, čehokoli dalšího..?

Každý účastník na expedici si musí uvědomit, že nejede sám, ale že tým je závislý na něm a on zase na týmu. Členové týmu si musí vše obstarat, zajistit, koupit, zpracovat, zařídit, dojednat, uvařit, sbalit, rozbalit, opravit – samozřejmě v rámci své určené role v týmu a musí si uvědomit, že zde je plno povinností jimž musí přispět pro průběh expedice.

Měl jsem štěstí, že jsem se mohl zúčastnit etapy s lidmi velice aktivními, kdy všichni táhli za jeden provaz a toho není jednoduché ve skupině 8 lidí dosáhnout, ale nám se to povedlo, a proto si odnáším zážitky na celý život. A co se týče balení…já zapomněl spacák a i přes to, že jsem viděl balící video a asi jsem pár věcí mohl nechat doma.

Nakonec zjistíte, že umíte vařit, prát, šít a opravit kde co 🙂 

Zúčastníš se ještě případně nějaké další etapy?

Ano, velice rád, a protože etapa Botswana pro mě dopadla velice dobře, rád bych se zúčastnil nějaké etapy v Jižní nebo Střední Americe se stejnou partou nebo doufám, že s jinou, ale stejně pohodovou a prožil toto dobrodružství znovu.

Děkujeme, že ses k nám přidal a že i díky Tobě byla tahle etapa nezapomenutelná.

No a budeme se těšit na další společné kilometry! 

Tým TKS2