Tatra kolem světa 2: “I přes to, že jsme museli evakuovat posádku, jsme dosáhli 5 000 metrů nad mořem!”

I když to nebylo původním plánem, tak se všech jedenáct členů posádky expedice Tatra kolem světa 2 shodlo na tom, že se pokusí při putování Jižní Amerikou pokořit hranici 5 000 m n. m. A povedlo se! I když to nebylo zadarmo…

“Když jsem viděl, jak se cesta na vrchol před námi zužuje, moc dobře mi při tom nebylo. Na jedné straně Tatra škrtala bokem o skálu a na druhé straně chybělo jen několik centimetrů k okraji silnice nad hlubokou propastí,” popisuje Marek Havlíček, náčelník expedice Tatra kolem světa 2, stoupání na vrchol And. I přes to, že Tatra jezdí na pneumatikách Continental s velmi dobrými jízdními vlastnostmi, měli všichni z úzké, nezpevněné cesty lemované skalami mírné obavy.

Ve výšce 4 800 m n. m. auto přestalo jet úplně. Problém nastal přibližně dva kilometry před vrcholovým sedlem. “V momentě, kdy jsme zjistili, že nám uniká olej, jsme okamžitě zastavili a začali hledat poruchu. Po zevrubném ohledání bylo jasné, že nám praskl kompresor, ze kterého ušel vzduch (potřebný například pro udržení tlaku v brzdách) a již zmiňovaný olej,” přibližuje první chvíle dramatického momentu Marek.

Kompresor je součástí sady náhradních dílů, kterou vozí expedice s sebou v úložných prostorech od Kobit, takže výměna jednoho za druhý měla být zanedlouho hotová. Všichni dočasní členové týmu přiložili ruku k dílu. Muži, Aleš Machálek, Petr Žůrek, Milan Uher, Michal Marvánek, zvládli výměnu prakticky sami. Zatímco ženská část, Klára Marvánková, Veronika Pařezová, Olga Chudějová, se starala o jejich pohodlí. Vymontování starého kompresoru a nalezení nového v bočních skříních bylo dílem okamžiku. Co však začalo brzy dělat všem nemalé potíže byla nadmořská výška. Nikdo totiž nebyl řádně aklimatizován, protože se s delším pobytem v tak vysokých horách původně nepočítalo. V polovině práce se začaly u některých členů projevovat závažnější fyzické reakce na nedostatek kyslíku a svou roli sehrála také klesající teplota vzduchu, která po západu slunce byla kolem 0°C.

Poté, co někteří začali mít velmi nepříjemné projevy výškové nemoci (zimnice a vidění dvojmo, silné problémy s dýcháním a zvracení), se kapitán výpravy rozhodl celý tým evakuovat do nižších poloh. Oprava tedy byla přerušena a i přes nastupující potíže zůstal u auta Marek Havlíček sám jen s Anežkou Boháčovou, jeho zástupkyní. Bezpečnost posádky a ochrana vozidla i jeho nákladu je za jakýchkoliv okolností nejdůležitější úkol náčelníka. Ostatní se po několika kilometrech chůze dostali do nejbližší vesnice, odkud byli dva z nich, kterým se akutně zhoršila zdravotní situace, převezeni do nemocnice. Všichni však byli již druhý den zrána v pořádku.

V dalších dnech pokračovala oprava. Nejprve bylo potřeba oddělat ozubené kolo ze starého kompresoru. To se ale nedařilo, protože došlo ke zkřížení kovů do sebe. Bylo tedy nezbytné dojet s tímto dílem do civilizace a požádat o pomoc autodílnu. “Ve dvě stě padesát kilometrů vzdáleném městě Salto se nám díky lisu podařilo ozubené kolo ze starého kompresoru sundat. Zároveň jsme jej nechali připevnit na ten nový. Čeho jsme si ale nevšimli bylo, že jeho přilisování proběhlo kvůli zbytku kovu v ozubeném kole šikmo,” popisuje Marek. Po vložení zpátky do auta o pár hodin později tedy došlo i přes velké naděje k zadření nového kompresoru, a to již po necelých pěti stech metrech jízdy. Tři dny oprav tedy přišly vniveč. To by ale nebyla posádka správnými dobrodruhy a improvizátory, aby si s tím neporadila. Vymysleli nouzové řešení, jak se i s autem dostat dostat na vytoužený vrchol a pokračovat dál.

Od místních lidí se jim podařilo získat klasický kompresor na 220 V, který zapojili do elektrického okruhu Tatry, který díky měniči zvládne zátěž až 5 kW. “Toto jednoduché řešení nám umožnilo konečně překročit hranici 5 000 m n. m., ke které se po celou dobu upíraly naše touhy,” popisuje s našením v očích Marek. Je tedy vidět, že ač je porucha kompresoru velmi běžná záležitost, může v kombinaci s dalšími okolnostmi způsobit nemalé potíže. Díky vynalézavosti, píli a nezdolnému duchu se ji však podařilo překonat, a to zároveň s pro mnohé nezapomenutelným dobrodružstvím způsobeným nadmořskou výškou.

Bezpečnost týmu byla a je po celou dobu konání expedice na prvním místě. Nikdy nedošlo k tomu, že by stálí nebo dočasní členové byli vystaveni takovým podmínkám, se kterými by dopředu nesouhlasili, a které by je mohly přímo ohrozit, a i tuto odbočku do vysokých And si jednomyslně celá posádka odsouhlasila. Jediné, co se třetí etapě jízdy po Jižní Americe nepodařilo, bylo dojet trasu podle původního itineráře do Buenos Aires. Náčelník však se souhlasem všech zajistil dočasným členům místní přeletové letenky, takže odletěli včas domů tak, jak měli.

I za cenu táhlé poruchy a evakuace týmu z výšky čtyři tisíce osm set metrů nad mořem tak Tatra kolem světa 2 zdolala rekordních 5 000 m n. m. a vymezila tak další “nej” své cesty.

Tým TKS2