Proč my lidé máme touhu cestovat?

Jsou lidé, co cestují sami. Jsou lidé, co cestují s rodinou nebo přáteli. Jsou lidé, co cestují přes cestovatelskou seznamku… s cestovní kanceláří… s “adventures” cestovkami…

Ale proč lidé cestují? Co člověk, to příběh!

Marek Havlíček procestoval za svůj život téměř celý svět a má tak jistě k tomu co říct:

“Přemýšlel jsem o tom, proč cestuji, proč lidi cestují. To mě různými odbočkami dovedlo k smyslu života. Protože dle mě je smysl života jít za svým vnitřním štěstím, odstranit ze života vše, co člověka z té cesty svádí, a dodávat do života vše, co ho posiluje. Že je pro mě smysl života zakoušet, poznávat, nasávat moudrost života. Že smyslem života je zanechat za sebou něco prospěšného, užitečného, potřebného z pohledu vesmíru. Že je pro mě smysl života to, jak žiji, jak se cítím, co ze mě vyzařuje.

Měl jsem nabušené auto a bylo to super, ALE… měl jsem velký dům, bylo to super, ALE … Mně cestování prostě změnilo pohled na život, na svět. Mám pocit, že žijeme v jakési bublině a dokud na vlastní oči nevidíme to, jak jiní lidé žijí, třeba v Bangladéši, často si nevážíme toho, co máme. Ano, nemusíš vyjet na druhou stranu planety, aby jsi byl vděčný za to, co máš, nemusíš cestovat roky, aby jsi zažil kontakt s přírodou, divočinou, kmeny, co žijí stále tradičním životem… já osobně mám pocit, že příroda mě může naučit víc než knížky nebo to, co je zrovna in.”

Souhlasíte? My lidé máme někdy sklony hledat výmluvy, proč něco nedělat, než najít cesty, jak to uskutečnit.

Je pár lidí, často je nazýváme šílenci, kteří si koupí jednosměrnou letenku, třeba do Íránu, sbalí si příruční zavazadlo a doma se půl roku neukážou. Když se pak náhodou někomu někde něco stane (podotýkám, že něco fakt hrozného se stane tak jednomu z milionu cestovatelů, co každý rok někam cestuje) – rádi to vezmeme jako odstrašující příklad (jako tu výmluvu?): “Podívej, je to nebezpečné, buď radši doma”…

Nedejbože když se pak někdo po půl roční cestě vrátí změněn, je to pro nás ještě více děsivé :)) Ano, každá cesta člověku přeskládá žebříček hodnot. O tom není pochyb! Z domácího křesla, ze zaběhnuté denní rutiny, zpod hromady povinností to vypadá strašidelně. O tom není pochyb…

Ale každý, kdo to zažil jednou. Chce to zažívat dál. To osvobození.

To osvobození, které člověka nedělá méně zodpovědným, jak si mnozí myslí. Každý, kdo to zažil, ví, že je to jedna ze smysluplných cest, jak proměňovat sám sebe a stávat se lepším člověkem – sám pro sebe, pro své bližní, pro svět.

Marek s Petrem se rozhodli touhle epickou výpravou zažehnout plamen v srdcích potenciálních cestovatelů, vyhnat spící dobrodruhy z pohodlných obýváků zpátky do víru života.

Chcete-li načerpat trochu jejich drajvu – buďte u toho s námi! Sledujte Tatru kolem světa 2 zde na blogu a na sociálních sítích ♥