Písek nás nezastaví, TKS2 poznává kouzla Orientu

Výprava Tatra Kolem Světa 2 (TKS2) pokračuje ve své cestě a v tomto článku se dozvíte, jak hluboko se našim cestovatelům dostal písek do bot, jak proběhlo více než den dlouhé vyprošťování Trajdy a i třeba to, že na íránské tržnici je možné sehnat knihu od Milana Kundery.

 

V Teheránu (Írán) se posádka obměnila, od týmu se oddělil Lukáš a Michal a k cestovatelům se připojili Eva, Táňa, Erik a Fanda. Našich „sedm statečných“ včetně Marka, Jirky a Toma se vydalo na jih této Orientální země. Prvním větším záchytným bodem je město Isfahán, které je třetím největším v zemi a leží ve stejně jmenné provincii.

Protože jede i Bludičky (obytný vůz Adria), má tým skvělou možnost pro pořízení jedinečných záběrů naší Trajdy (T815), které pak diváci budou moci vidět na podzim na Prima ZOOM, a to v seriálu Tatra Kolem Světa 2.

Za volantem Bludičky seděl Marek, náčelník výpravy TKS2 a vedle něj Eva, nově příchozí kameramanka. Jedou vždy o něco napřed po předem domluvené cestě, aby se mohlo počkat na Trajdu a natočit její průjezdy krajinou. Po zhruba 170 kilometrech od výjezdu z metropole přichází Markovi zpráva, že Trajda zapadla, a to během neplánované odbočky na solné pláni u Hoz-e Soltan Salt Lake. Terén byl skutečně měkký, takže se začala bořit i Bludička, která ve finále také zapadla.

Při snaze o vyproštění vozidel zapadl i bagr, který přijel za úplatu týmu pomoci. Pomocnou ruku přidala i parta z Červeného půlměsíce (něco jako pomoc motoristům) a společnými silami všechna vozidla po dlouhých 32 hodinách vyprostili.

Z města Isfahán, kde byli cestovatelé dle místních jedni z prvních cizinců, kteří se ve městě objevili po třech měsících, se naše sedmičlenná parta vydává k jedné z nejvýznamnějších perských památek, a to k místu, kde kdysi stávala bájná Persepolis.

V pondělí 13. července se kola obou vozů zastavila u pozůstatků starověkého města. Před očima našich sedmi zpocených, i když díky klimatizaci od Molpir se žití v Trajdě parádně zvládá, se objevily pozůstatky města Persepolis, které leží v dnešní provincii Fárs a dříve bylo metropolí celé perské říše.

Naučná vsuvka:
Město Persepolis bylo zbudováno zhruba 500 let před naším letopočtem a mimo centrálního bodu říše neslo i důležitou ceremoniální funkci. Město vyrostlo na úpatí hory Kúh-e Rahmát, a to na uměle zbudované terase. Po zhruba 200 letech byl palácový komplex zničen, a to Alexandrem Velikým, který údajně Persepolis sám osobně podpálil. Místo patří na seznam UNESCO.

Čím jižněji se TKS2 nachází, tím výše šplhají rtutě teploměrů a trávit celé dny na slunci je náročné, a tak se tým přesouvá do města Šíráz, kde se snaží ukrýt v rozsáhlých tržnicových komplexech, kde naše parta cestovatelů našla mimo jiné i knihu od Milana Kundery, byla tedy ve farsi (perština), ale jméno autora bylo napsáno latinkou.

Z města Šíráz expedice popojíždí ještě jižněji, a to až k Perskému zálivu, kde je chuť vyzkoušet vodu. Ta je dle slov Toma: „horká jako kafe“, a tak pocit zchlazení v teplotách sahajících k padesátce nepřichází. V týmu na cestě jsou i dvě ženy, Eva a Táňa, obě si vyzkoušely, jaké to je se koupat v oblečení – prý to není nic moc, ale jako zkušenost se to počítá.

Vysoké teploty jsou skutečně úmorné, a tak se tým TKS2 vrací zpět na sever, kde jsou teploty o cca deset stupňů nižší. Podle místních je letos skutečně abnormální teplo, takové teploty si mnozí prý nepamatují.

Pouště nedaleko města Kermán přináší mnoho příběhů, jeden takový tým TKS2 zaujal, a tak si výprava udělala zastávku v Bagh-e Sangi – volně přeloženo “Kamenná zahrada”. Jde o příběh, který se odehrával od roku 1961 a pojednává o neslyšícím muži, který vlastnil kus půdy, kde se nyní nachází ona “Kamenná zahrada”. Muž se jmenoval se Darvish Khan Esfandiyarpour. Darvish se nechtěl účastnit pozemkové reformy tehdejší doby. Jako klidný protest proti tomu od roku 1961 začal věšet kameny, některé jsou o váze skoro 100 kg, na suché větve. Přestože o svůj pozemek přišel, místo dostalo nový rozměr, a to, že při každé významné události přibude do Kamenné zahrady další kámen.

Darvish Khan Esfandiyarpou zemřel v úctyhodném věku 90 let a byl pochován ve své zahradě.
Tato zahrada přináší každému, kdo ji navštíví, možnost se zamyslet nad svým životem a tím, co v životě dosáhl a čeho dosáhnout chce.

Cestou z horkého jižního Íránu si TKS2 udělala zastávku u Lake of kalout, a to během přejezdu přes solnou poušť Lút (Dašt-e Lút), která je 25. největší pouští světa a v roce 2016 byla přidána do UNESCO.

Přejezd od pouště Lút do Teheránu byl téměř 1.630 kilometrů, takže se jelo prakticky přímo, aby se vše stihlo tak, jak se stihnout mělo. Část posádky měla naplánované odlety, tak aby se vše dobře stihlo.

Aktuálně (10. 8.) jsou v Teheránu čtyři zbylí dobrodruzi (Eva, Jiří, Erik a Marek), kteří čekají na přílet další party, která se stane na několik dní posádkou expedice Tatra Kolem Světa 2.