Tatra kolem světa 2
Tatra kolem světa 2
To, co se během tří měsíců od startu TKS2 událo, byla pro náš tým velká zkouška. Zkouška, která nás mohla zlomit a celou výpravu pohřbít.
Jsme zkušení, jsme odhodlaní a jdeme stále vpřed. Není pochyb, že naše expedice je tou “vyvolenou”, jen se podívej do minulosti na Zikmunda a Hanzelku, expedici Lambaréné, expedici Tatra kolem světa (1987 – 1990). Všichni vyjeli Tatrou a všichni se vrátili do jiné doby, než ze které vyjeli. Tušili jsme, že se něco stane, mnoho lidí se nás na to ptalo a nyní není pochyb, že už se něco děje. Svět se změní, Česká republika se změní. Ale pojďme si zrekapitulovat to, co se událo a podívat se na to, co máme před sebou.
Vyrazili jsme klidnou Evropou do Turecka. V Řecku jsme změnili po konzultaci s policií ČR, která operovala kolem hranic, trasu a vydali jsme se do Řecka přes Bulharsko. Situace na celém světě se měnila každou minutou. Z televizí i z rádií nebylo slyšet nic jiného. První dva týdny na cestě, to byla kombinace neřízeného výletu, velkých zmatků, poznávání auta a života v autech a nekončící opravy a ladění Trajdy. Většinu věcí se podařilo dodělat do Istanbulu, kam za námi přijela první parta dočasných členů. Tam byl takový ten “opravdový” start expedice, tam se překročila hranice mezi Evropou a Asií. Ale i tam covid zabíjel optimismus prvních dočasných členů, jeden se vracel hned z Istanbulu.
Přejezd do Ankary na akci na Velvyslanectví České republiky v Turecku, kde jsme slavnostně zasadili památeční stromu (olivovník), odhalení výstavy fotografií, kterou pan velvyslanec připravil ze snímků expedice z konce 80., která se přesně před třiceti lety – téměř na den stavila na tomto místě. Na ambasádě se dovídáme spíše pesimistické informace, které nás moc nepovzbudí na duchu a našeho řidiče přimějí jet domů. Další destinace má být Gruzie a dle informací by se měly zavírat hranice za několik dní. Porada s celým týmem a dohodnuto, že se jede do Gruzie. Na některých je vidět, že by možná jeli domů už z Ankary, strach není dobrý parťák na cesty. Do Gruzie nás nakonec nepustili.
Velká část týmu letěla domů pár dnů po nevpuštění do Gruzie. Mění se i plán, jedeme směr jih, Středozemní moře. Je tam teplo, je tam co vidět.
Cestu nám znepříjemňují vojáci a časté kontroly. Ale je to jejich práce, snažíme se to respektovat, ale fakt nás to štve, neustálé vyhánění z míst, kde jsme zaparkovali, nebo jsme si chtěli něco koupit. Na jihu nás opouští řidič Milan, který s námi vyjel z Prahy a tuto etapu si s námi protáhlo o několik dní.
Návštěva regionu Kappadokie byla závanem svěžího větru. Lidi na nás nepokřikovali „korona“ ani nám nehrozili holí, nebo nepřecházeli na druhou stranu chodníku. Navíc vidět ty největší atrakce Kapaddokie bez turistů, to se asi nepovede nikomu. Začali jsme si uvědomovat i přínosy zákazu cestování. Marek zažil podobné situace několikrát – proč je na palubě, je právě to, že si dokáže poradit i s těmi nejextrémnějšími problémy, dokáže se jim postavit, vyřešit je a jít dál. I proto expedice mohla jít a stále jde dál. Vždy existuje cesta. V Kappadokii se s námi rozloučil další člen. Každý den je zkouškou. Plánování v téhle nejasné době je náročné, téměř nemožné, vidět zajímavé věci stejně tak – díky omezení je většina míst zavřených a nepřístupných.
Povedlo se nám ale malý zázrak: v malém městečku Erfelek jsme potkali skvělé lidi, stali se z nich naši přátelé a průvodci. Díky nim jsme mohli nahlédnout pod pokličku rodin žijících na malých vesnicích, setkali jsme se s hudebníky, kteří dědili svůj jedinečný nástroj a um na něj hrát z generace na generaci, podařilo se nám dostat do mešity, i když jsou všechny zavřené a společně s muezzínem být přítomni svolávání k modlitbě, která se rozeznívá z miranetů. Navštívili jsme řeckou komunitu žijící v Turecku, dřevorubce a celou řadu neuvěřitelných míst. I cestu, kterou jsme plánovali jsme vybírali takovou, abychom se opravdu dostali tam, kam se jen tak někdo nedostane a potenciál naší Trajdy jsme využili na maximum.
Oprav závad bylo na Trajdě několik, ale se vším jsme si poradili. Tou nejzásadnější byly prasklé ventily. Zpětně dle zvuků jsme následně vypozorovali, že postupně krůček po krůčku od odjezdu z ČR se zvuk nenápadně měnil a měnil, pečlivé kontroly probíhaly pravidelně každý týden. Již první parta lidí, která přijela do Istanbulu řešila podivný zvuk, ale nějak po prozkoumání všech možných variant se to svedlo na výfuk, protože to nebyl originál. Až Lukášova náhodná obhlídka ventilu přes výfukový svod, který se sundal, aby se dořešila jeho těsnost, se zjistilo, že jeden ventil je naprasklý. Pro klid v duši jsme sundali všechny hlavy, a tím jsme objevili defekty na čtyřech hlavách.
S největší pravděpodobností se s poškozenými hlavami vyrazilo už z Česka, očividně jsme trochu podcenili přípravu a kontrolu. Naštěstí je na palubě super tým a máme super podporu, tak jsme to zvládli.
kreativní, bláznivý, spontánní komediant, který rád sem tam probudí některou ze svých několika osobností, aby nás i sám sebe pobavil. Přiletěl za námi do Istanbulu jako dočasný člen a stal se tvrdým jádrem, který bojuje za tým TKS2.
skvělý mechanik, řidič, kuchař, srdcař. Přiletěl za námi do Istanbulu jako dočasný člen a stal se tvrdým jádrem, díky kterému se můžou kola Trajdy točit dál, díky kterému se motor Trajdy nerozletěl na tisíc malých kousků. Zároveň se stal řidičem Trajdy, který řídil auto nejdéle.
kameramani. Oba dělají maximum, aby zachytili každičký okamžik, aby pak ty nejlepší byly vidět v seriálu. A mezi tím dělají to, co ostatní. To, co ke každodennosti a všednosti expedice prostě patří, uklízení, mytí nádobí, vaření. Vyrazili s námi z Máchova kraje/Kokořínsko.
má expedici na bedrech. Vytváří plán, hledá cestičky, jak jít dál, jak objevit něco zajímavého. Jak na palubu dostat další lidi, jak se dostat do další země, jak neuvíznout v karanténě. Má na paměti závazky, které TKS2 dal nejen svým partnerům, ale i podporovatelům a přátelům. Částečně komunikuje s dočasnými členy. Spoluvytváří rozhlasový seriál na Radiožurnálu a televizní seriál, který poběží na Prima ZOOM.
stojí za PR projektu, stará se o naše oficiální sociální sítě, komunikuje s médii. Má na starosti náš web i koordinaci podpory projektu právě skrze naše webové stránky. Částečně komunikuje s dočasnými i potenciálními členy výpravy.
komunikuje s ambasádami a prověřuje možnosti, jak doletět tam či tam, nebo jak doletět zpět. Ví, jak to aktuálně vypadá na hranicích. Komunikuje s našimi partnery, částečně komunikuje s dočasnými členy.
Včera (22. května 2020) byl ukončen nouzový stav v Gruzii, ale hranice pro turisty budou otevřeny až 1. července 2020, a to bez záruky. Hranice do Iránu jsou otevřené.
Ministerstvo průmyslu a obchodu nám zaslalo nano-respirátory, které byly vyvinuté a vyrobené v České republice, abychom se jimi nejen chránili my, ale i je ukázali světu a tím alespoň trochu přispěli k potlačení šíření viru.
Na balík čekáme už tři týdny a ve čtvrtek byl údajně převzat do rukou místních doručovatelů. Tak uvidíme, kdy ho převezmeme my.
Poté jedeme směr Trabzon. Jedno z nejkrásnějších přímořských měst na břehu Černého moře. Odtamtud pojedeme do dalšího města na Iránský konzulát udělat si víza a odtamtud směr hranice s Íránem. Je tam hodně proměnných, optimistická varianta je do 11 dnů, pesimistická varianta je do 24 dnů. Věříme, že pravda bude někde uprostřed.
Chceme vám za TKS2 moc poděkovat, za to, že nám fandíte, že nás podporujete, že společně s námi bojujete za každý další den na cestě. Moc si toho vážíme, děkujeme. Aby naše další výstupy a příspěvky byly lepší, budeme rádi za vaše podněty, co byste rádi viděli: ať už reportáže, nebo fotky, nebo videa, zkrátka to, co vás zajímá, na co se máme zaměřit, co vám není jasné. Postupně vybereme a pokusíme se vyjít vstříc.
Čerstvé zážitky můžeš získat e-mailem. Snadno a zdarma.
Díky tomu budeš vědět co se děje, jak expedice probíhá a co právě zažíváme. A kdo ví, třeba tě zaujme a přidáš se k nám.