Tatra kolem světa 2 (TKS2) je projektem, který pomyslně navazuje na výpravu z konce 80. let, která ovlivnila nejednoho cestovatele. Mimo to je TKS2 koncipovaná jako „otevřená expedice“ a během několikaleté cesty kolem světa se na palubu na určitý čas mohou připojovat lidé, kteří si takto mohou vyzkoušet reálný expediční život. Letošní druhá část cesty odstartovala v Africe a je za námi několik etap této části výpravy. Podle reakcí a dotazů je patrné, že veřejnost zajímá, jak to na palubě Trajdy (T815) chodí a jaké jsou názory a pocity lidí, kteří se stali členy týmu TKS2. I proto jsme se rozhodli pro tuto rubriku, ve které se čtenář dozví něco dalšího ze zákulisí, a to očima i slovy členů výpravy.
Lukáš je cestovatel tělem i duší. Na motorce už stihl projet kus světa. Nejdále na ní zatím dojel do Ruského Vladivostoku. Určitě ale moc rád vzpomíná na své cesty v Tádžikistánu a Kyrgyzstánu, kde na svém “GéeSu” projel nejedno pohoří.
Když rovna necestuje na motorce, tak usedá do obytného Sprintera, nebo si jen vezme batoh a vycestuje na lehko. Poznávání cizích kultur k němu zkrátka patří.
Lukáš je nejen zkušený cestovatel, má i doslova “Zlaté české ručičky”, věnuje se chytrému elektru a elektro revizím. To, že se v tomto odvětví skutečně vyzná se nám potvrdilo už po pár dnech, kdy s námi dával Trajdu do kupy po její plavbě z Ruska do Džibuti.
Svou účast na expedici bych asi rozdělil na dvě části:
Na první spíše pracovní část, kdy jsem zareagoval na Markově FB poptávku po nezávislém elektrikáři, který je ochotný jet do Džibuti. Tomu jsem nemohl odolat a kontaktoval jsem ho. S odstupem času tuto část hodnotím jako úspěšnou. Povedlo se mi zvládnout většinu nedostatků. I když jsem zvládl většinu výzev, které mi Tatra připravila, tak zde zůstala malinká pachuť zklamání. Bohužel monitoring různých veličin na Tatře jako teploty, tlaky … dodnes nefunguje. Na místě jsem svůj podíl práce odvedl. Potřebné věci jsem připravil a když jsem opouštěl expedici stačilo podniknout poslední krok, a to naprogramovat vše přes spojení na dálku z Prahy. Je škoda že se tento krok nepovedl. Ale věřím, že se to ještě podaří.
Na druhé části jsem si užíval roli člena expedice. S jistotou můžu říct, že to byl můj nejsilnější cestovatelský zážitek, na který nikdy nezapomenu. Super parta, lidi, Tatra a samozřejmě Afrika.
Nejvíce mě oslovily domorodé vesnice, lidé a především děti, které v nich žijí. Příkladem je vesnice na jihu Etiopie, kterou jsme v podvečer projížděli. Obyvatelé vesnic, převážně děti, nás vítali a pobíhali podél Trajdy. Všichni se smáli, mávali a zářili štěstím. Zakempovali jsme za vesnicí a prožili jsme úžasný večer ve společnosti místních obyvatel.
Dokonce mi půjčili i motorku.
Díky expedici jsem si uvědomil, že k tomu být šťastný, být v klidu a v pohodě není za potřebí hmotných věcí. Daleko víc mě uspokojuje, když jsou lidé okolo mě – rodina, syn, kamarádi šťastní.
Když nad tím přemýšlím, tak se mi v mysli utkvěly dvě holčiny nesoucí obrovské žluté nádoby plné vody pro dobytek. Díky tomu, nemohly chodit do školy, bylo jasné, že to není lehká práce, a přesto z nich vyzařovala radost a energie.
Lidé žijí v chatrčích, kde není elektřina ani voda, a přesto se usmívají. Neví, co budou jíst zítra, natož za týden, maso mají jen sporadicky, nevyužívají vymožeností civilizace a jsou šťastní.
Žijí teď a neřeší budoucnost.
Naučil jsem se být více tolerantní. Každý člen expedice byl osobností, měl jiné návyky, nálady i chutě. Nikdy se před tím nepotkali, a přesto vše fungovalo na výbornou.
Tolerance byl ten důvod, proč jsme fungovali a vzájemně jsme se doplňovali. Prostě skvělá parta úžasných lidí.
Doporučil bych si, ať do toho jdu.
Těš se na skvělé zážitky opravdové expedice s super partou a potlač obavy. Není důvod je mít.
+ 1 otázka navíc:
TKS2 je super projekt, díky kterému se spousta lidiček může podívat do zemí, kam by se zřejmě nikdy nepodívala. Je to úplně jiný způsob seznámení se s kulturou a způsobem života místních obyvatel než při využití komerčního způsobu cestování.
Současně cestovatelé využívají komfortu a bezpečí, které poskytuje Trajda. Také zažijí opravdovou expedici a poznají spoustu nových přátel.
Nikdy nezapomenu, kolika dětem i dospělým Trajda vykouzlila úsměv na rtech. Už proto má TKS2 smysl.
Trajdě, TKS2 a lidem, co za tím stojí, přeju, aby těch vykouzlených úsměvů bylo co nejvíce a dojeli až do cíle.
Těším se na další moji účast.
Děkujeme za rozhovor a těšíme se opět na viděnou na palubě našeho expedičáku!
Čerstvé zážitky můžeš získat e-mailem. Snadno a zdarma.
Díky tomu budeš vědět co se děje, jak expedice probíhá a co právě zažíváme. A kdo ví, třeba tě zaujme a přidáš se k nám.