Letní Patagonie s Tatrou kolem světa 2

Letní Patagonie v březnu, ptáte se? To je asi nějaká chyba, no ne? Ale mýlíte se. V březnu je skutečně nejlepší čas se do Patagonie, tedy na jih Chile, vydat. Je zde poměrně teplo (mezi 10 a 15°C, což je na tento kus světa doopravdy hodně), počasí je stálé a dočkáte se i slunce. 

Devatenáctá etapa putování Tatry po Jižní Americe začala na pomyslném konci světa, tedy v San Sebastianu, a první spaní na divoko si mohla posádka užít v místě zvaném Cabo Domingo. Hned druhý den čekalo Trajdu překročení hranic z Argentiny do Chile. “Noc jsme strávili ve městě duchů před Punta Arenou u ikonického vraku opuštěné lodi. Kdo měl dobré oči, všiml si v moři skotačících delfínů,” popisuje první zážitky z cesty Renan. Další den proběhla rychlá návštěva města Punta Arenas a přes Parrillar Laguna National Reserve pak dlouhý přejezd do nejjižnějšího místa Jižní Ameriky – města Ushuaia. Noc přečkala Trajda se svou posádkou na ostrově u majáku San Isidro, který byl postavený v roce 1904. 

Z Ushuaii vedla poutníky trasa do národního parku Torres del Paine na jihu Chile. Provázela je modrá a jasná obloha, takže si nemohli nechat ujít malý výlet na nejvyšší vrchol. “Zdárně tam všichni došli a mohli si tak prohlédnout známou lagunu Lago Grey,” popisuje koordinátorka Olga Chudějová. “Když jsem se však později vypravili na ledovce, tak bohužel pršelo, ale i tak to bylo naprosto úchvatné.” K ledovci se dalo dostat příjemnou procházkou a kdo chtěl, mohl si na místě vypůjčit loďku a podívat se na masu ledu z co nejbližší vzdálenosti. 

Ráno předpověď počasí hlásila déšť, a tak bylo rozhodnuto na kondoří vyhlídku vyrazit brzy. Zdárně na ni došli úplně všichni a dokonce bylo v dáli vidět i horu Fitz Roy, místní přírodní ikonu. Zbytek dne byl oficiálně volný, aby byl prostor na odpočinek, ale i tak se našli tři stateční, kteří se vydali kolem jezera Lago de Capri na vrchol. Svůj výstup však museli přibližně tři kilometry pod vrcholem kvůli dešti a nepříznivým podmínkám vzdát. 

Z Torres del Paine se kola Tatry 815 točí směrem na Perito Moreno. Opět posádku čekalo překonání státních hranic. “Byli zde milí, i když velmi dotěrní celníci,” popisuje napjatou situaci Olga. “Našli nám alkohol, který se převážet oficiálně nesmí, ale nezabavili nám ho. Jen se pousmáli, že vezeme i nějaké chilské víno. Co si ale nechali, bylo veškeré suché jídlo. Fazole v plechovkách nám nechali, ale ty sušené si vzali. Vysvětlení proč to udělali, jsme spíše nedostali.”

Dobrodruzi navštívili ledovec Perito Moreno, na kterém měli dostatek času na pozorování místní krásy přírody a kdo chtěl i na výlet lodí. Odpoledne pak objevovali kouzlo města Santa Cruz. Dalších osmdesát kilometrů vede cesta pořád na sever a celou dobu je pod koly pouze šotolina. “Jaký vděk cítíme při vzpomínce na naše asfaltové silnice.”

Pětseti kilometrová trasa k jeskyni Cueva de las Manos láká spoustou zastávek na focení, protože skrývá mnoho nečekaných výhledů. A návštěva jeskyní je jak jinak úchvatná. Dopolední návštěva vodopádů Cascada El Maqui se všem líbila a i cestou k nim je možnost se kochat spoustou vyhlídek, zejména na jezero Lago Bertrand. V Puerto Mármol se posádka na lodi vyráží podívat na zdejší zajímavost - tzv. Marble Caves (neboli Catedral de Marmol). 

“Na palubě je vše na naprostou pohodu. Všichni jsou v klidu, nápomocní při všem a spokojení. Ráda bych také vypíchla, že je pro mě neskutečně inspirativní, že cestujeme s dosti staršími ročníky, většinou 1970 - 1978, ale jak jsou i přes svůj věk stále vitální a se vším naprosto v pohodě. Moc se mi líbí jejich dobrá nálada a ještě jednou zopakuji, že mě fascinuje jejich skvělá fyzická kondice,” konstatuje z paluby koordinátorka Olga. 

V národním parku Cerro Castillo je tolik vodopádů, že nejde jen nečinně projíždět kolem autem, a tak se cestovatelé vydávají je pěšky jeden po druhém prozkoumat. A za odměnu se jede do termálů nedaleko Cisnes. 

“V Chaiténu kupujeme lístky na trajekt z Caleta Gonzalo do Hornopirén a jdeme zbytek dne využít k odpočinku a prozkoumávání Rio Blanco a nedalekých vodopádů. K večeři jsme měli výtečné masovo-zeleninové karbanátky,” představuje jeden z netradičních dní Pavel. Jízda trajektem další den byla dlouhá, ale zase bylo možné se na navštívenou zemi podívat z jiného úhlu pohledu a perspektivy. 

Villarica je malebné město, kde si posádka odpočinula a užila si krásných 25°C k akumulaci nezbytného tepla. V Pulconu si užili příjemný kemp a západ slunce s výhledem na nedalekou sopku. 

V národním parku Parque Nacional Huerquehue si každý udělal program po svém. Někteří viděli vodopády, jiní místní laguny. Odpoledne pak společně strávili v termálech Termas Pucón Indómito. 

Cestou do města Temuco se konala zastávka u vodopádů Saltos del Laja, komplexu čtyř jedinečných vodopádů, které stojí v Chile za návštěvu. Poslední den před příjezdem do Santiaga se konala ještě prohlídka vinařství Rica. Pak už jen rozlučková večeře a odjezd domů.