Carlos Sotelo: Lidé, cestujte a buďte šťastní!

S expedicí Tatra kolem světa se vydal i Carlos Sotelo, majitel cestovní kanceláře Eslovaquia travel. Zvolil si pro své působení na palubě hned první etapu průjezdu Jižní Amerikou, protože i přes to, že sám pochází z Peru, z tohoto kontinentu ještě sám mnoho neviděl. Společně s týmem TKS2 si projel trasu ze Salvadoru de Bahia přes hlavní město Brasília až do Rio de Janeiro.

Jaká jsi měl očekávání a jaká nakonec byla realita?

Jsem velmi spokojený, protože jsem chtěl vidět nejen hlavní památky, ale také vesničky a život pravých Brazilců. Moc se mi líbí jak zdejší moderní architektura, tak koloniální městečka. I kostely jsou zde jiné, než jaké známe například z Mexika, kde jsou přehnaně velké. Zde je vše takové menší, spíše roztomilé.

V Evropě jsou lidé velmi vystresovaní, protože pořád někam spěchají a na nic nemají čas. V Latinské Americe se tímto nikdo netrápí. I když například lidé nemají peníze, chodí v sobotu tancovat, dají si jedno pivo, a potkají se tam s přáteli. Jsou časté návštěvy doma, a ne v hospodě, jak je zvykem na západě, protože rodina a přátelé zde mají velmi vysokou hodnotu.

Nejzajímavější zážitek, který z putování po Brazílii mám, je možnost navštívit náboženský obřad Camdomblé v Salvadoru de Bahia, při kterém všichni bubnovali a tancovali, místní kněz se dostával do tranzu, a všichni v kostele byli veselí a bujaří při oslavě své víry. To je něco, co jsem nikde jinde ještě neviděl.

Jako majitel cestovní kanceláře a zároveň průvodce trávíš více než dvě stě dnů v roce na cestách. Odjedeš tedy přibližně padesát zájezdů, na kterých potkáš průměrně tři sta lidí ročně. Mohl bys říci, jaký vidíš rozdíl mezi cestováním s „cestovkou“ nebo s námi?

Velký rozdíl spatřuji zejména v tom, že na vaší expedici se v průběhu cesty mnoho věcí mění. Jak trasa, tak situace, a bere se zřetel i přání všech členů týmu. Často se tak ráno neví, kde se bude přes den jíst nebo večer spát.

Zatímco v cestovní kanceláří je to vše pevně dané. Program je jasný a neměnný, místa ubytování i stravování zadána dopředu. Průvodce musí vědět přesné otevírací hodiny všech památek, vzdálenost trasy, kterou klienti ujdou, nebo mít zajištěnou dietu pro alergiky dopředu. Kdežto s TKS2 jde o sbírání zážitků cestou. Je potřeba pomáhat s vařením, úklidem, navigováním a celodenním hladkým chodem expedice. Spí se ve stanech a klienti jsou zde v roli podpůrců stálému týmu. V cestování kanceláři se také občas stane, že je potřeba kvůli nenadálým událostem něco měnit, ale ty změny dělá sám průvodce, jsou jasně dané a komunikované shora, nikoliv dohodou.

Máš jako profesionál pro náš způsob cestování nějaké doporučení?

Někdy by bylo užitečné nějaké zastávky více plánovat, aby byly jasně dané body itineráře, které závazně navštívíme. Ať už zajímavosti nebo například stravovací zařízení. Protože nám někdy hledání jednoho určitého vodopádu zabralo celý den, abychom nakonec zjistili, že nebyl až tak velkolepý. Ale myslím, že to zažívám dost často i u našich klientů, zejména u těch, kteří jsou tak trochu rozmazlení, že pro ně želvy nejsou dostatečně rychlé nebo kajmani uspokojivě hroziví.

Největší výhodou, kterou v cestování s Tatrou však spatřuji, je právě ona možnost si projet i tyto menší přírodní krásy a nasát lokální kolorit v menších sídlech. U nás totiž často přeletíme polovinu světa, a ještě i pak děláme vnitrostátní přelety nebo přejezdy autobusem přes noc, abychom viděli jen to nejzajímavější a nejfotografovanější, a už zapomínáme na ty všechny maličkosti kolem. Protože pro mě jsou právě tím důvodem, proč rád cestuji. Dávají mi to možnost poznat novou zemi a její zvyklosti do hloubky, a já ji tak mohu předat dál svým klientům.

Co děláš ty sám proto, aby byl svět lepší?

Dělám malé věci, na které stačím. Jsem tedy průvodce a ukazuji jiným lidem život v jiných částech světa. Sdílím s nimi radosti ze svojí rodiny a snažím se být čestný a předávat tyto hodnoty dál. Kdybych měl tři přání, tak bych byl moc rád, kdyby na světě přestaly všechny války a konflikty, byl by všude zaveden spravedlivější sociální systém a aby existovaly lepší léky na některé z nemocí.

Každý z nás by měl být šťastný. Všichni si pod tím sice představíme něco jiného, ale proč bychom měli žít, kdybychom se jen trápili? Věřím, že když nedělám nikomu jinému nic zlého, tak je to moje štěstí to pravé, ať už vypadá jakkoliv. Například jako zdejší náboženský obřad Comdomblé. Při pohledu zvenčí to mohlo působit uměle, nevěrohodně, dokonce rouhačsky, takto vést svatou mši v kostele, ale pro všechny zúčastněné to byl způsob, jak se více přiblížit k Bohu, jak se více cítit součástí komunity a alespoň na ten krátký okamžik se oprostit od svých starostí a chudoby.

Lidem bych rád vzkázal, ať cestují a jsou šťastní. A i když třeba neradi cestují, tak ať si najdou to, co je šťastnými činí, a to dělají.

Rozhovor vedla Lada Matyášová