Arménie a Gruzie přivítala Tatru kolem světa 2 otevřenou náručí

První zastávka putování byla Charents Arch. Stavba vznikla prý tak, že se lidem v minulosti líbilo jedno místečko u cesty a tak se rozhodli tu postavit chrám. Poté Trajda pokračovala i se svou posádkou ke klášteru Garni. Tam byla zastávka na delší dobu. Všichni si prohlédli klášter i jeho okolí. Poté se výprava přesunula do hor ke středověkému klášteru Geghard, který je zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO. 

Odtud expedice pokračovala k řece Azat. Přivítaly je krásné výhledy a také zde dobrodruhové strávili noc. Večer proběhlo seznamovací posezení jako na každé nové etapě. V pondělí se vyjíždělo brzy, expedice projížděla okolo Ázerbajdžánských hranic, a tak využila času sezení v autě k nastudování si historie vztahů dvou zemí - je skutečně velmi zajímavá. Nyní je mezi státy „období klidu“, nicméně okolo hranic je stále vše připraveno pro případ změny. 

“Další zastávkou na naší cestě byl klášter Noravank ze 12. století, kde jsme se delší dobu kochali krásnými výhledy do krajiny,” popisují nadšení dočasní členové. Poté Trajdu cesta vedla k druhé největší jeskyni v Arménii – Magellan cave. Zde se zájemci zúčastnili prohlídky s průvodkyní, která všem dala helmy, ochutnali arménské víno i čokoládu. Navíc mluvila paní moc hezky anglicky, což v této zemi nebývá zvykem, a ukázala všem různé fosílie, netopýry a řekla spoustu zajímavostí, takže to byl vskutku příjemný zážitek. 

Po návštěvě klášteru Noravank následoval přejezd přes hory, kde bylo stále dost sněhu, dokonce auto přepadla vánice. V horách si posádka v autě snědla oběd a pokračovala k vodopádům Shaki, poblíž kterých je postavena vodní elektrárna, proto je, podle místních, tok o něco slabší, než býval kdysi. Ale i tak jsou vodopády stále nádherné. Po malém fotografickém bláznovství a procházce cesta pokračovala na „arménský Stonehenge“, tedy ke kráteru Zorats, místními též nazývaný „zpívající kameny“. “Zde jsme pozorovali kameny, uspořádané ve zvláštním kruhu, které připomínají dávná obětiště. Dle archeologů, kteří místo zkoumali, jsou útvary pravděpodobně staré okolo 7 500 let,” diví se posádka. Místo na spaní bylo tentokrát vybráno nedaleko městečka Goris. K večeři měli hladovci salát a teplý čaj na zahřátí před spaním.

“V úterý jsme si na slunném místečku udělali ke snídani vajíčka a zamířili ke klášteru Tatev. Cestou jsme nevynechali známý “Devil’s bridge“, tedy Ďáblův most, kde jsme v údolí udělali malou přestávku u slaných a teplých koupacích “bazénků“ na řece Vorotan. Mnoho vody v říčce nebylo, byla ale doopravdy slaná,” sdílí zážitky dobrodruhové. Když auto dorazilo na místo, posádka zjistila, že v klášteře Tatev právě probíhala bohoslužba, takže to byl zážitek se vším všudy. Klášter Tatev je spolu s Noravankem nejznámějším klášterem v Arménii. Tatev byl založen již ve 4. století, od 8. století potom sloužil jako rezidence biskupů této oblasti. Roku 1931 byl komplex silně poškozen zemětřesením a až ve 21. století byl zdařile zrekonstruován.

Další zastávkou na cestě byl Orbeliánův karavanseráj. Karavanseráj zde nechal v nadmořské výšce 2 400 metrů nad mořem vystavět roku 1332 princ Chesar Orbelián, aby poskytl přístřeší karavanám putujícím mezi městy Dvin a Partav, ležícímí na Hedvábné stezce. 

“Na zasněžené vyhlídce u Orbelianova karavanseráje jsme si dali kávu a pokračovali dál k jezeru Sevan, cestou jsme se naobědvali ve městě Gladzor. Vyzkoušeli jsme různé specialitky: plněné taštičky hovězím masem, špízy, opečenou placku s koriandrem a samozřejmě i jehněcí. Nakoupili jsme si také suvenýry ve vedlejším obchůdku a poté přejeli až ke břehům jezera Sevan,” popisují nádherný den členové etapy. 

Další zastávkou byl sevanský klášter, a pak už jen následovalo hledání místa na spaní, které se podařilo lokalizovat u břehu řeky severně od města Sevan. K večeři byly ryby. “Bohužel, v noci stoupla hladina řeky tak, že když jsme se vzbudili, byla přední kola Trajdy už úplně ve vodě a začínaly nám uplavávat židličky, které jsme po večeři nechali vedle auta. A navíc byly i namrzlé stany, když nám budík zvonil v 5:43. Rychle jsme tedy vše sbalili a vyjeli dál,” popisuje dramatickou situaci koordinátorka. Ten samý den se už jen konal příjezd do města Batumi v Gruzii, kde tato etapa skončila.

Následující etapa zavedla Trajdu do států Kazachstán a Kyrgyzstán.