Anežka Míšková a její cesta s TKS2

Tatra kolem světa 2 (TKS2) je projektem, který pomyslně navazuje na výpravu z konce 80. let, která ovlivnila nejednoho cestovatele. Mimo to je TKS2 koncipovaná jako „otevřená expedice“ a během několikaleté cesty kolem světa se na palubu na určitý čas mohou připojovat lidé, kteří si takto mohou vyzkoušet reálný expediční život. Letošní druhá část cesty odstartovala v Africe a je za námi několik etap této části výpravy. Podle reakcí a dotazů je patrné, že veřejnost zajímá, jak to na palubě Trajdy (T815) chodí a jaké jsou názory a pocity lidí, kteří se stali členy týmu TKS2. I proto jsme se rozhodli pro tuto rubriku, ve které se čtenář dozví něco dalšího ze zákulisí, a to očima i slovy členů výpravy.

Anežka Míšková

Ahoj, jsem Anežka Míšková, manželka Petra Míška, spolu se kterým jsem se zúčastnila etapy v Jihoafrické republice. Dokončuju magisterské studium biofyziky a zároveň pracuju u nás v Třeboni v mikrobiologickém ústavu. Mimo vědu jsou mými největšími koníčky cestování, tancování a kreslení.

Jak bys s odstupem času zhodnotila svou účast na expedici?

Účast bych určitě zhodnotila jako vydařenou. Sešla se tam skvělá parta lidí, se kterými nebyl problém vyjít. Myslím, že jsme stihli maximum co šlo v rámci možností (dlouhých vzdáleností) stihnout. Neříkám, že bych se do této země toužila ještě někdy podívat, ale zážitek to byl rozhodně na celý život.

Anežka s místním a se svým manželem Petrem.

Na co nejraději vzpomínáš?

Mimo dobrou, veselou a přátelskou atmosféru vzpomínám asi na toho levharta, který šel dva metry od nás v národním parku a na to, jaký jsme podle ostatních měli obrovský štěstí (hned za první dopoledne jsme viděli celou velkou africkou pětku, což v nás vzbudilo dojem, že zvířatům v noci hážou potravu kolem silnic, aby se přiblížily nebo tak něco, ale podle všech, kterým jsme o našem zážitku říkali jsme měli zkrátka obrovitánský štěstí).

Dál vzpomínám na malého krokodýla v mých rukách a příjemného majitele krokodýlí farmy. Vzpomínám i na ostré kamínky, které nás bodaly při mini "písečné vichřici" na prázdné, turisty téměř nedotčené pláži nebo na vichr, který se nás snažil setřást z řetězových žebříků při cestě z vyhlídky na největší vodopád světa (ze kterého jsme viděli jen chabý čůrek, který by překonal i kdejaký český vodopád).

Anežka s malým krokodýlem /Jihoafrická republika 2021

Máš pocit, že tě expedice něco naučila? Pokud ano, tak co?

Nevím. Chtěla bych říct, že schopnost táhnout za jeden provaz se všemi, ale myslím, že to asi všichni uměli, protože to bylo přirozené, že se každý zapojil do práce, když bylo potřeba a dělal co uměl a mohl.

Mimo podobné sociální dovednosti jsem se ale rozhodně dozvěděla hodně nového, hlavně o místních zvířatech, ale i trochu o místní kultuře. Zjistila jsem, že to tam je v hodně věcech odlišný od České republiky, ale zároveň i jiný od klasického pohledu na Afriku.

Přinesla ti účast na expedici něco dalšího?

Přinesla mi pár jihoafrických přátel, se kterými jsem se seznámila při celodenním vyprošťování tatry. Občas si napíšeme, posílám jim fotky odsud z ČR a podle jejich reakcí poznávám další věci, ve kterých se lišíme.

Určitě mi i přinesla poznatky o tom, jaké to je takhle cestovat, že to není zas tak jednoduché, jak si mohou lidé na první pohled myslet. A celkově i vhled do projektu TKS2, který si člověk taky nemůže jen tak udělat bez vlastních zkušeností.

Nejen o jízdě, ale také o sportovních výkonech byla etapa v Jihoafrické republice.

Kdybys teď (s aktuálními zkušenostmi) potkal svoje "já" chvíli před expedicí, co bys sám sobě poradil? Co bys sám sobě poradil, co se týče balení na expedici, přípravy, očekávání, vnímání, přístupu, čehokoliv dalšího?

Tak určitě: "nebal si toho tolik, stejně budeš střídat pár kusů oblečení a prát ho", "nehysterči ohledně malárie nebo toho, že tě přepadnou na každým rohu, ale radši si pojisti kreditku a nevěř chlápkům v oblecích" (netýká se to expedice, protože se to stalo až po přeletu do Kapského města... manžela tam okradli), "rozhodně si vezmi ten polštářek a deku, i když ti to nedoporučovali brát" no a "užij si to".

Vychutnat si Afriku plnými doušky, včetně písečných dun, i to k expedici TKS2 patří.

Děkujeme za rozhovor a i za to, že jsi v tom jela s námi!