Tatra kolem světa 2
Tatra kolem světa 2
2.3.2020 (první pamětní strom zasazen)
O půl desáté se přejelo na ambasádu (zhruba dvě minuty cesty), kde je malinko překvapila naše početná posádka. Čekali asi jen čtyři lidi (Marka, Petra, Kateřinu a Lucii). Nicméně nás vpustili všechny a pohostili čajem a kávou. Povídalo se o expedici, o našich cílech, o Černé Hoře a ekologii, školství. Na ambasádě jsme částečně dopustili vodu do té naší rezavé nádrže. (Abys čtenáři rozuměl – nádrž se nám ZATÍM nepodařilo vyčistit, součástí nerezové nádrže je bohužel reznoucí SpojMat – jaký to paradox. O nádrži se dovíš později více.)
V jedenáct jsme vyrazili k obchodnímu centru, kde nás čekaly tři místní televize a nějaké ty rozhovory.
Milým překvapením byla mega velká grilovaná kuřata, která jsme dostali od místního pána hned ze startu. Takže jsme si udělali pozdní snídaňo-oběd neboli jak se teď s oblibou říká – “brunch”.
Později nám kluci, Milan s Michalem, uvařili expediční boloňské špagety. A proč píšeme, že byly expediční?
Jejich příprava probíhala na parkovišti a jako dřez nám dnes parádně posloužil kanál, nad kterým kluci cedili těstoviny. Prostě když je hlad a máš obytňák, pak je jedno, kde jsi, a ve finále ani nezáleží na rozmanitosti surovin. Prozaicky řečeno – na čerstvém vzduchu chutná nejlépe. (Mimochodem, těstoviny se klukům skutečně povedly – asi by nebylo od věci je za plotnu postavit častěji.)
Den ubíhá dobře, ani se nestačíme divit jak moc. Najednou jsou dvě hodiny a jdeme vysadit první památeční strom, a to třešeň, kterou Marek koupil v Maďarsku. Tahle aktivita nás pobavila všechny. Bylo to krapet komediální, protože nikdo pořádně nevěděl, jak se stromy sází. Marek vykopával a následně zakopával a Petr ušlapával hlínu. Týmová práce v pravém slova smyslu. Alespoň máme pro příště zkušenost a někteří z nás i aromatickou vzpomínku přilepenou na botu. Organicky hnojit je zkrátka třeba.
Na hranicích jsme se zdrželi lehce přes půl hodiny, a to i přes aktuální panické obavy z nového viru jsme projeli hranice rychle. (Pro představu – půl hodiny na hranicích ve voze, jakým jedeme my, je skutečně krátká doba. Až budeme v Asii, tak čekáme, že se na hranicích zasekneme i několik hodin.) Kontrolní vstupní prohlídka v podobě měření teploty byla už nejspíš před námi několikrát provedená, takže to na hranicích skutečně rychle odsýpalo. Horečku neměl nikdo, oficiálně jsme byli vpuštěni do Albánie. Trošku zvláštní skutečností je to, že teploty měřili jen lidem v Trajdě, Bludička projela bez této kontroly.
Dnes mimochodem Dan slaví 29. narozeniny. Dostal nutelu a hračku červeného auta Bleska McQueena – inspirací nám byl jeho spací polštář, který si na výpravu přibalil s sebou.
3.3.2020 (na návštěvě v albánské telce a albánské škole)
Marek s Petrem měli vstup v televizi v pořadu “Dobré ráno Albánie”.
Zbytek týmu měl volno, a tak jsme se dali do úklidu. Během něj jsme všimli, že odněkud zpod lednice teče voda. Docela dost vody. Hodně vody. Vytopilo to chodbu i ředitelnu. První prozkoumání odhalilo možnost úniku vody z kuchyňského bojleru. Základní oprava proběhla a vyjelo se směr škola v Lalm.
Hned po příjezdu ke škole jsme vysadili strom, potom se k nám do Trajdy šla podívat jedna třída žáků. Marek jim rozdal pastelky a papíry a děti začaly kreslit naši tatrovku. Na dětech byl vidět jejich vděk, radost a nadšení z naší návštěvy. Škola byla poničená zemětřesením a za měsíc se má tato škola opravovat, a to díky humanitárnímu programu ČR. Na což se všichni moc těší.
4.3.2020 (koupačka v 10 °C a krásy městečka Gjirokastër)
Krásné prosluněné ráno podtrhlo výhled ze střešních stanů na moře a na nedaleký hrad na kopci.
Dnešní zastávkou je krasový pramen vyvěrající kousek u města Gjirokastër. V jezeře je křišťálově čistá voda a tvoří se v něm kruhové jezírko připomínající „Modré oko“ – a právě tak byl přírodní úkaz pojmenován. Michal se dlouho nerozmýšlel, zamhouřil oči a do nebesky temného oka skočil. Dle jeho slov ho síla proudu nemálo zaskočila. Po chvílí do vody skočil i Dan. Prý super osvěžení asi v deseti stupních.
Po koupačce jsme přejeli do blízkého městečka Gjirokastër, které jsme si prošli. Cestou jsme se potkali s partičkou českých policistů, kteří jezdí na dva měsíce pomáhat hlídat hranice. TKS2 znali, takže netrvalo dlouho a našli jsme společnou řeč. Večer jsme se s klukama sešli a strávili tak příjemný závěr dne.
Cestou z prohlídky města nás vedla omamná vůně Trajda-polního guláše, který nám připravili Petr, Milan a Michal.
Kolem půl sedmé jsme byli ready na přesun k albánsko-řeckým hranicím.
5. 3. 2020 čtvrtek (nečekaný výlet do Bulharska)
Jedeme směr Soluň a během jízdy vznikla snídaně pro posádku Trajdy, na Bludičku se jaksi opět zapomnělo. Cesta vedla parádními scenériemi, přičemž jsme se prodírali vrstvou bílé mlhy serpentinami výš a výš, až jsme se najednou objevili ve slunci nad mraky. Silnice vedla nahoru a dolů, krajinou mezi obřími horami se zasněženými vrcholy a co chvíli jsme se vznesli po vysokých mostech nad hluboké kaňony anebo projeli skalními tunely.
Do Soluně jsme dorazili kolem poledne. Dan nám během vjezdu do města recitoval palubním mikrofonem naučnou pasáž o Cyrilovi a Metodějovi. Super kulturní vložka. Jeho líčení o svátosti této země se v Milanovi ujalo natolik, že jsme po zaparkování na prostoru za přístavem byli svědky toho, že se rovnou z kabiny na tuto zemi vrhnul a plazil se po ní jako mučedník (dokud s mazacím lisem neprolezl opravdu všechna mazací místa podvozku).
Původní plán byl přejet z Řecka do Turecka, což bohužel nebylo úplně reálné vzhledem k situaci s uprchlíky. Vydali jsme se každopádně na expedici a k té nepochybně nečekané zvraty patří. Do Turecka jsme museli přes Bulharsko. Navštívíme tedy o zemi navíc. Do Bulharska jsme vjeli poměrně rychle a jeli jsme směr Plovdiv.
No a co bylo dál?
Během pár dní se dávala Trajda do kupy, aby se nám jelo lépe. Servisní pauzy jsou třeba.
V sobotu 7. března se od nás odpojil Petr s rodinou a s jednou ze dvou toalet. Rozhodli jsme, že prostor v ředitelně se dá využít efektivněji, než tam mít WC, které dosud nebylo použité. Petr se na expedici přidá za pár měsíců, a to na etapy vedoucí přes „-stány“. Dnes odjeli i Radek s druhým Petrem.
Expedice se přesunula do Turecka a další deníček bude už z pohledu nejen stálé posádky, ale i dočasných členů a můžeš mi, milý čtenáři, věřit, že to se rozjíždí výprava v pravém slova smyslu.
Čerstvé zážitky můžeš získat e-mailem. Snadno a zdarma.
Díky tomu budeš vědět co se děje, jak expedice probíhá a co právě zažíváme. A kdo ví, třeba tě zaujme a přidáš se k nám.