Tatra kolem světa 2 navštívila Kazachstán a Kyrgyzstán

Třetí etapa byla specifická v tom, že se jí zúčastnil (s TKS2 jedoucí již potřetí) architekt Petr Kolář, který si na palubu pozval své přátelé. Odstartovala z Atyrau, odkud Trajda jela asi šest set kilometrů do města Aktobe, kam doletěla ztracená část posádky. “V Aktobe jsme si zašli na první, seznamovací, večeři již v kompletní sestavě a poté jsme jeli hledat místo na spaní. Našli jsme krásné místečko u jezera, ale rychle jsme naskákali do spacáků, protože už bylo dost pozdě a budíček byl dohodnut na 4:30, abychom další den konečně viděli první opravdové krásy Kazachstánu, popisuje první den účastnice Oli. 

Ráno se vstávalo brzy a po složení stanů se hned vyráželo na cestu. Snídaně byla za jízdy v autě, čekal posádku velmi dlouhý den, kdy najela asi sedm set kilometrů. Rozhodli se projet celý Kazachstán tou nejdelší cestou, aby neviděli jen jihovýchod, kde je nejvíce zajímavostí, ale také sever a západ, kde je z velké části jen pustina - protože i ta má své kouzlo. 

Večer bylo najito nádherné místo na spaní u jezera, u kterého si dobrodruzi udělali táborák a opekli kazašské špekáčky. “Ráno jsme vyrazili do města Kostanaj, kde jsme strávili pár hodin. Nejprve jsme zamířili do parku vítězství, kde jsou různé sochy, největší je socha Lenina, u které zrovna školní skupina nosila po dvojici k Leninovi a památníku mrtvých karafiát. Potom jsme si prošlli celé město, několik obchodů s oříšky a cukrovím,” popisuje netradiční den posádka. “Když jsme se vrátili k Trajdě, Marek už měl uvařený oběd a čekala na nás milá návštěva, slečna, která studovala dva roky v ČR, se kterou jsme si popovídali a potom jela kousek s námi, aby nám ukázala za městem krásnou vyhlídku, kde jsme se snědli oběd,” dodává k milému překvapení. 

V Astaně expedice strávila dva dny a navštívila všechny zajímavosti, které toto město nabízí: Bayterek Tower, Národní muzeum, mešitu Hazret Sutan, zvenčí se cestovatelé podívali i na astanskou operu, Expo 2017, městský park a samozřejmě si prošli i ty nejkrásnější ulice v centru, kde prozkoumali místní restaurace a cukrárny. Neminula je ani prohlídka večerní Astany. Ve městě si krásně odpočinuli a připravili se na další cestu. 

“Z Astany jsme vyjeli směrem k jezeru Balchaš na hranici oblastí Karagandské, Almatinské a Žambylské na východě Kazachstánu. S rozlohou 18 200 km² je srovnatelné třeba s jezery Ontario nebo Ladožským,” nadšeně vypráví koordinátorka. Celkově jde o třinácté největší jezero na světě. “Olinka a Tomáš se v jezeru dokonce vykoupali, ostatní u jezera jen poobědvali. Voda měla okolo 19°C,” dodává. Podél jezera pak jeli dál, až našli krásné místo na kempování. Tam povečeřeli a také oslavili narozeniny jednoho z účastníků, Toma, který si po koupačce v jezeře dal výjimečně i šampaňské. Roman, skoro jako každý jiný večer, připravil ohýnek a večerní posezení si všichni moc užili. 

Altyn-Emel znamená v překladu Zlaté sedlo, park se rozkládá na ploše 4 600 km² na jihu džungarský Alatau, asi 250 km severovýchodně od města Almata. “Viděli jsme pestrobarevné kopce Aktau a Katutau a navštívili jsme samozřejmě i známou zpívající písečnou dun,” povídá posádka. V národním parku hodně foukalo, i tak byla ale návštěva duny super zážitek. Spali v kempu poblíž Aktobe. 

Po noci v Národním parku Altyn-Emel se dobrodruzi vydali do kaňonu Charyn, který je dlouhý asi 150 km. V kaňonu si udělali celodenní procházku a poté jeli dále nad kaňon, kde je čekalo jedno z nejkrásnějších míst na spaní, jaké po dobu expedice zažili. Krásné prostředí, výhledy, všichni měli dobrou náladu, večer také udělali oheň a opekli maso. Ráno ani nemuseli moc brzy vstávat, někteří se šli dokonce vykoupat do řeky, a tak to byl velmi krásný den. 

Překročení hranic proběhlo vcelku poklidně, žádné problémy naštěstí nenastaly a prvním městem, které v Kyrgyzstánu expedice navštívila, byl Karakol. Čtvrté největší město v zemi, ležící jen 150 kilometrů od čínské hranice. “Na hranicích jsme potkali české stopaře, které jsme svezli alespoň pár kilometrů do města,” popisuje dobrý skutek Marek. Tam se všichni ubytovali v hotelu, prohlédli si město a zašli na výbornou večeři do místní restaurace. 

“Po prohlídce dopoledního města Karakol jsme se vydali k horkým pramenům, ty byly pro většinu z nás až moc horké, v areálu byla ale také studená řeka, takže jsme si všichni užili přebíhání z horké do studené vody,” nadšeně popisují zážitky členové posádky. “Poté jsme našli další krásné místo u jezera, kde se někdo večer i ráno opět vykoupal.” Odtud se vydali ke kaňonu Skazka. Byla to velmi zajímavá zastávka, kaňon připomínal měsíční krajinu. Někteří si dali velmi dlouhou procházku kaňonem, zbytek jen na tu kratší a poklidnější. Konec etapy byl ve městě Biškek, které je spojením historie a současnosti, kde se střetávají kultury a tradice.

Další etapa vyrazí přes tři další státy, Kyrgyzstán – Tadžikistán – Uzbekistán, a zároveň bude předposlední etapou tohoto kalendářního roku. V roce 2025 čeká TKS2 přejezd přes Mongolsko a samozřejmě je možné se jako dočasný člen posádky přidat. Zúčastnit se může kdokoliv.