Povodněmi přes Paraguay, Argentinu a Uruguay

Dvacátá pátá etapa putování Tatry kolem světa 2 začala 11. listopadu 2023 v Asuncionu v Paraguaji. Odtud posádka po seznámení se s autem vyrazila  směrem k jezeru Ypoá. Cestou se ale vyskytly nějaké problémy se vzduchem a elektrikou. Chtěli jsme si totiž koupit meloun a dát ho do mrazáku chladit, ale ten je již dost opotřebený a tak kabel, co k němu vede, začal hořet a přepálil v autě pojistky. Přestala tedy úplně fungovat elektrika i vzduch. Proto jsme se rozhodli přejet do nejbližšího kempu a tam vše opravit. Už byl ale skoro večer a do nejbližšího kempu vzdáleného dvacet kilometrů jsme se dostali až se západem slunce.  Cestou od brány na kempovací místo jsme zapadli, protože vedle zatáčky, kterou jsme projížděli, byla rozvodněná strouha. V kempu bylo i ubytování, všechny chatky byly ale plné, protože byla sobota, tak jsem nevěděli, co dělat. Ale majitel byl moc milý a zařídil všem jeden velký pokoj, do něhož se vlezlo všech čtrnáct členů posádky. A bylo to potřeba, protože po dvou hodinách vykopávání zapadlého auta se každý potřeboval vyspat. Koordinátorka Anežka a vedoucí expedice Marek až do noci sháněli někoho s traktorem, kdo by byl ochoten přijet v neděli pomoci Trajdu vytáhnout. 

Sraz byl u auta už v šest hodin ráno, aby bylo co nejvíce využito denní světlo a relativně příjemná teplota na práci. Po snídani tedy čekalo posádku náročné dopoledne - vykopávání, nošení dřev a kamenů, heverování, podkládání kol apod. V devět hodin měl totiž přijet bagr, tak bylo potřeba spěchat, aby bylo vše připraveno před tím, než dorazí. Nakonec ale přijel až v poledne. Tou dobou toho ale všichni měli tak akorát dost, protože bylo 40°C ve stinu. O dvě hodiny později se za pomoci bagru podařilo auto vytáhnout. Další téměř hodinu trvalo uklidit všechny věci zpátky do auta, dát si oběd od Anežky, a konečně se věnovat zaslouženému odpočinku. Nikdo již neměl dostatek sil ten den pokračovat dál. Takže bylo rozhodnuto ještě zůstat další noc na tom samém místě. 

Ráno byla ještě v kempu opravena vzduchotechnika. Majitel kempu sehnal nějaké své známé, kteří se tomuto oboru profesionálně věnují, kteří hned přijeli, pomohli vše spravit a ještě zajeli do města koupit nové patnáctimetrové hadice, aby vše i do budnoucna fungovalo bez problémů. Z kempu se tedy posádka vydala nadšená vydařeným výsledkem oprav do národního parku Ybicui. Zde se konala procházka k vodopádům, koupání a kochání se výhledy na prales. 

Přes noc hodně pršelo a celý kraj, v němž jsme byli, zastihly lokální bleskové povodně. Bohužel se tato událost nevyhnula ani expedici, protože zrovna výjezd z národního parku byl po spíše lesní, hodně pískové cestě, která se kvůli dešti proměnila v bažinu. Trajda tedy bohužel hned po několika kilometrech zapadla. Celý zbytek dne byl tedy ve znamení nového vykopávání auta z nesnází. Naštěstí pomohli místní strážci parku, kteří se přišli zeptat, co je za problém, a poslali k Trajdě nějakého svého známého s traktorem. Ten se moc snažil pomoci, ale bohužel neměl v traktoru dost síly, aby tunovou Tatru z nyní již bahnité řeky, vytáhl. Později poslali ještě jiného pána s větším traktorem, ale výsledek byl bohužel stejný. 

Večer byli všichni unavení a neustále hustě pršelo, takže koordinátorka Anežka vyrazila se strážci parku hledat nějaké ubytování. Za přibližně čtyři kilometry společně objevili pěkný hostinec, kam i zbytek členů později auty odevzli místní strážní. V penzionu byli moc milí, nechali znavené dobrodruhy zde nejen vyspat, ale také si uvařit a osvěžit se potřebnou koupelí. 

Ráno se opět řešila situace s autem, kdy Marka napadlo, poprosit o větší traktor s hidraulickou rukou. Nakonec jej místní někde sehnali a on doopravdy kolem jedenácté hodiny dopoledne přijel. A jakoby nic, vytáhl Trajdu na pevnou zem. Hurá! 

Zejména ženská část posádky zůstala ten den na ubytování, jednak aby si více odpočinula, protože uplynulé dny byly náročné a auta toho tolik nezmohly, ale také, aby se postaraly o občerstvení pro všechny. Udělaly tedy výtečný oběd, který si již Trajdou přijel zbytek týmu sníst, aby se mohlo pokračovat v cestě.

V Coronel Bogado na expedici již dva dny čekali lidé z české komunity, která zde žije. Cesta však po deštích stále nebyla ideální, takže byly nebezpečné úseky raději objížděny, aby nedošlo k dalším problémům. Což bylo sice bezpečné pro auto, ale na druhou stranu to přidávalo čas potřebný k ujetí daného úseku. Do města tedy cestovatelé dorazili až za tmy. Tam je ale čekali dva členové místní komuny, pan Jirka a pan Mašek. Dostalo se všem vřelého přivítání a také ubytování v hale slovanského centra, kde bylo možné zaparkovat a spát, což bylo super, protože stany neustálý vytrvalý déšť již moc nezvládaly. Na večeři byly empanády a po ní se ještě dlouho sedělo a povídalo u basy piv, jak také s krajany jinak. Celý večer byl moc příjemný, i když byli všichni notně unavení.

Pan Mašek se sem přistěhoval s rodiči ještě jako dítě, když emigrovali před válkou. Žil zde tedy téměř osmdesát let! Ukázal tedy posádce vše, co za ta léta v Coronel Bogado vybudoval - rádio Santa Clara, Club de Leones a oční optiku. Podařilo se mu také zajistit lékaře, kteří sem každý rok přijíždějí až z hlavního města, aby vyšetřili a operovali (například šedý zákal) všechny ty, kdo si běžně ošetření nemohou dovolit. V rádiu Santa Clara dokonce proběhl i pětiminutový rozhovor o expedici Tatra kolem světa 2 a o České republice. A samozřejmě všem představil také svou rodinu a ukázal jim jejich příbytek a plodiny, které zde pěstují a drobné hospodářství, kterým se živí. Bylo to zajímavé. Po společném obědě ještě následovalo focení u vlajek ve slovanském parku, kde už ale proběhlo loučení a kola Tatry se vydala dál.

Ve městě Trinidad je veliká bývalá jezuitská misie, na kterou se šli všichni podívat a potom následoval individuální program. Kdo chtěl, vydal se na procházku, jiní se vydali občerstvit do hospody, ostatní se zúčastnili nočního představení přímo v misii a samozřejmou volbou byl také odpočinek na hotýlku Posada María.

Pátek se konal ve znamení přejezdu hranic do Argentiny. Ještě před nimi proběhlo poslední tankování, protože v Argentině byl před prezidentskými volbami problém s naftou – nyní je to prý již bez problémů, ale jistota je jistota. Hraniční kontrola trvala jen půl hodiny, takže v devět hodin ráno už cesta vedla expedici na vodopády Iguazu.

Tam posádka dorazila ke třetí hodině odpolední a naštěstí byl posledni vstup v 16:00 (celý areál zavírá až v 18:00), takže všechno krásně vyšlo. Dobrodruzi si tedy zvládli projít nádheru s masou voy řítící se přes hranu země do údolí a ještě i zvládnout pauzu na zmrzlinu a kávu. Zlatým hřebem prohlídky byly nejen skvostné vodopády, ale také nosálové, kteří bezostyšně kradli jídlo z bufetu. I přes to, že se nebylo možné kvůli stržené lávce dostat až k hlavními vodopádu Ďáblův chřtán, byli všichni nadšení a shodli se na tom, že chtějí další den navštívit vodopády ještě i z brazilské strany, podívat se na ně z helikoptéry a vyjet si nedaleko na lodičkách. Nocovalo se tedy v kempu v Puerto Iguazu a ráno se konal nastíněný program. Odpoledne již pak Trajda se svou posádkou nabrala směr na Uruguayi. 

Protože se v neděli 19. listopadu konaly v Argentině prezidentské volby, bylo skoro všude zavřeno, takže i dobrodruzi využili čas k odpočinku a jen malé procházce městě Posadas. Hned ráno si všichni díky Martinovi pořádně pošmákli, protože připravil k snídani snad padesát palačinek! A hned po nich následovala prohlídka největší plantáže maté na světě, Las Marias. 

Brzké vstávání již ve 04:30 a odjezd v 05:15 nebyl kdo ví jaký zážitek, ale přes den hlásila předpověď opět nesnesitelná vedra, a tak bylo rozhodnuto jet raději brzy. Přejezd hranice z Argentiny do Uruguaye se obešel bez problemů. Avšak hned v prvním městě, Salto, byly povodně, kde některé ulice byly celé zatopené a do některých domů se nedalo dostat. I tak byl na tři hodiny rozchod, aby si mohl každý prohlédnout, co se dalo (například sochu fotbalisty Suareze nebo zatopený přístav), zřídit místní SIM kartu a vyřídit další záležitosti. A následně se konal společný oběd. K večeru Trajda dojela se svou osádkou do termalů Termas de Almiron, kde si všichni hned po výtečných těstovinách s nivovou omáčkou užili z vody jedinečný výhled na zuřící bouři venku. 

Na snídani byly párky s chlebem a tortilami, po kterých se všichni ještě olizujíce vydali k jediné lokální památce zapsané na seznamu dědictví UNESCO, tzv. Palace Cave, tedy palácové jeskyně. Odpoledne a druhý den pak posádka strávila nedaleko řeky Rio Negro, kde si nejen pošmákli na řízcích se salátem nebo guláškem, ale také se osvěžili plaváním v chladné vodě a vychlazným vínem.