Tatra kolem světa 2
Tatra kolem světa 2
Tatra kolem světa 2

Libor Svoboda a jeho cesta s TKS2

Tatra kolem světa 2 (TKS2) je projektem, který pomyslně navazuje na výpravu z konce 80. let, která ovlivnila nejednoho cestovatele. Mimo to je TKS2 koncipovaná jako „otevřená expedice“ a během několikaleté cesty kolem světa se na palubu na určitý čas mohou připojovat lidé, kteří si takto mohou vyzkoušet reálný expediční život. Letošní druhá část cesty odstartovala v Africe a je za námi několik etap této části výpravy. Podle reakcí a dotazů je patrné, že veřejnost zajímá, jak to na palubě Trajdy (T815) chodí a jaké jsou názory a pocity lidí, kteří se stali členy týmu TKS2. I proto jsme se rozhodli pro tuto rubriku, ve které se čtenář dozví něco dalšího ze zákulisí, a to očima i slovy členů výpravy.

Libor Svoboda 

Je mi 42 let a s partnerkou máme téměř 6-ti letého syna. Pracuji jako projektant v automobilovém průmyslu. Svůj volný čas trávím nejraději se svojí rodinou. Rád cestuji a objevuji kouty naší planety, ale také naší krásné země i blízkého okolí. Pokud zbyde čas, mám rád individuální sporty a také si rád přečtu nějakou knížku, poslechnu dobrý podcast nebo pečuji o dům se zahradou.

Jak bys s odstupem času zhodnotil svou účast na expedici?

Měl jsem štěstí, že se na palubě sešla výborná parta lidí, která byla stejně nadšená do cestování a poznávání Tanzánie jako já. Byla to super jízda plná nádherných zážitků a nových zkušeností. Každý den byl jiný a každý den byl skvělý. Bylo dobře, že jsme si na začátku domluvili hlavní cíle poznávání a udělali si volný prostor pro zážitky, které přicházely neočekávaně … občas jsme někoho náhodně potkali a nakonec z toho byl celý den strávený s ním v příjemné přátelské atmosféře.

Zleva: Libor, Honza, Klárka, Roman + průvodce v NP Serengeti.
Zleva: Libor, Honza, Klárka, Roman + průvodce v NP Serengeti.

Na co nejraději vzpomínáš?

Asi na všechno 🙂  Na skvělou partu lidí, na naše společné vaření a společné sdílení radosti ze zážitků. Na místní lidi, kteří za námi přicházeli a povídali si s námi. Určitě na radost dětí ve škole, když jsme za nimi přišli.

Nádherné byly národní parky plné zvířat i horské procházky. Neuvěřitelné místa, které jsme našli pro kempování v přírodě, občas mezi hrošími stopami 🙂 A určitě nezapomenu na oblečení místních žen i dívek, které chodí vždy v krásně barevných a čistých šatech, ať už od malých holčiček, až po dámy s pár vráskami na čele.

Máš pocit, že tě expedice něco naučila? Pokud ano, tak co?

Určitě mě naučila zbavit se předsudků o lidech, a to nejen místních, ale všeobecně. Každý člověk je jedinečná osobnost, a to že má jiné zvyky, víru a chování ještě neznamená, že jsou ty jeho špatné nebo lepší. Je dobré být sám sebou a nenechat se ovlivnit trendem společnosti.

Dále jsem si uvědomil, že je opravdu jedno, kde na světě člověk žije, v každé zemi se vždycky najde stejné množství špatných lidí, které se vás snaží oklamat a podvést, ale hlavně stejná většina lidí, kteří jsou úžasní, milí, srdeční, vstřícní a budou vám vždy otevřeni s úsměvem.

NP Serengeti
NP Serengeti
Z Liborova archivu. NP Serengeti.
Z Liborova archivu. NP Serengeti.

Přinesla ti účast na expedici něco dalšího?

Rozhodně jsem měl možnost alespoň částečně poznat život v Tanzánii z pohledu místních lidí, užít si místní stravu, navštívit krásnou přírodu této země mimo turistického průvodce.

Uvědomit si, v jakém přepychu a někdy až zbytečném komfortu, si u nás v České republice žijeme a neuvědomujeme si to! Jaké máme štěstí, že u nás máme jen minimum vážných nemocí, máme vynikající sociální systém, úplně mizivou nezaměstnanost, státní školské vzdělání na skvělé úrovni a hlavně žijeme v bezpečné zemi bez konfliktů víry a příslušnosti.

Kdybys teď (s aktuálními zkušenostmi) potkal svoje “já” chvíli před expedicí, co bys sám sobě poradil? Co bys sám sobě poradil, co se týče balení na expedici, přípravy, očekávání, vnímání, přístupu, čehokoli dalšího?

Nebrat si s sebou kraťasy, místní za každého počasí nosí dlouhé kalhoty. Někdy i zimní čepici 🙂 A poradil bych sám sobě, abych se nebál být víc otevřený k místním lidem.

Libor Svoboda, člen týmu expedice Tatra kolem světa 2.
Libor Svoboda, člen týmu expedice Tatra kolem světa 2.

Kdybys měl možnost zorganizovat takovouto „otevřenou“ expedici, udělal bys to?

Upřímně… Neměl bych odvahu se do toho pustit, na jednu stranu se mi líbí myšlenka umožnit nadšeným lidem, kteří nemají možnost, ať už z jakéhokoliv důvodu, se vydat sami na vlastní pěst objevovat nádherné kouty naší planety.

Na stranu druhou si uvědomuji nesmírnou obsáhlost a náročnost takového projektu. Při delším cestování s lidmi se vždy objeví rozdílnosti osobností a názorů, ale pokud máte stejný tým lidí, tak se relativně rychle a s kompromisy sžijete a společné expediční soužití vám funguje, pokud však máte každé tři týdny nové parťáky na vaší společné cestě, je to neustálý proces poznávání a sžívání se s různými lidmi a různými povahami.

Neustále sdílíte svůj životní prostor se spousty lidmi, někdy to může být zábavné, jindy byste raději byl chvilku sám. Osobně mám možnost občas nahlédnout pod pokličku celého projektu a činností spojených s jeho fungováním, ať už přímo na palubě nebo od nás z České republiky a musím jen dodat .. smekám klobouk celému týmu projektu TKS2 a držte se!!

Parta cestovatelů sedmé africké etapy – ŠŤASTNÁ SEDMIČKA ?  Zleva: Marek, Martin, Janča, farmářka, Klárka, Roman, JiřinA, Honza a Libor.
Parta cestovatelů sedmé africké etapy – ŠŤASTNÁ SEDMIČKA ? Zleva: Marek, Martin, Janča, farmářka, Klárka, Roman, JiřinA, Honza a Libor.

Děkujeme za rozhovor i za pomoc s projektem 🙂

zprávy do e-mailu

Email

Čerstvé zážitky můžeš získat e-mailem. Snadno a zdarma.

Díky tomu budeš vědět co se děje, jak expedice probíhá a co právě zažíváme. A kdo ví, třeba tě zaujme a přidáš se k nám.

    Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů.
    Top chevron-downbarsarrow-right