Tatra kolem světa 2
Tatra kolem světa 2
Čtvrtek 19. března 2020
Dnešní den se nesl v duchu odjezdu čtyř z nás, a to Lena s Pepou, pak druhý Pepa a Lenka – v celku vtipná souhra jmen)) Lety začínají být omezenější, díky bezpečnostním opatřením se nelétá tak často. Takže pro naši čtyřku vznikl celý den přestupu v Istanbulu, měli tak ještě den navíc si projít tohle kouzelné město ležící na dvou kontinentech.
Ode dneška je na palubě jen Marek, Milan, Jirka, Michal, Tom, Vladimír alias Pérák a Lukáš – s nadsázkou se dá říct „Sedm Statečných“ – čehož se kluci taky chytli a v rámci výzvy udělali na tohle téma fotku.
Pátek 20. března 2020
Trajdu pravidelně kontrolujeme, jestli je vše v pořádku, takový rutinní servis. No a ano, vše v pořádku je. Když v tom máme jasno, jedeme se projet a trošku si užít tohle parádní auto.
Taky bylo třeba doplnit zásoby, takže jsme jeli do města.
Tam nás odchytli policajti a proběhla kontrola pasů, měření teploty. Prošli jsme a někteří z nás dostali doporučení: Tom by si měl nechat vytrhnout mandle a Lukáš by měl přestat kouřit. No, chlapíci v tom měli jasno a my taky – jedeme pryč, za pár hodin se setmí, takže najít WildCamping. Našli jsme parádní plácek za městem, mimo civilizaci. Super místo s výhledem na Ararat.
Po setmění k nám zavítala návštěva, a to vojáci, kteří za námi přijeli, aby nás ochránili. Jsme prý na území, kde žijí teroristé a je nebezpečné tady zůstávat. Co dodat, spát tedy ještě nejdeme a jede se do města na benzinovou pumpu, kde máme nocovat.
Od chlapíků jsme dostali zásobu roušek a celonoční dozor. Tak tedy dobrou noc.
Sobota 21. března 2020
Ráno jsme umyli Trajdu vapkou, bylo to už potřeba, no a protože se nám taky zachtělo nějaké té místní koupačky, vydali jsme se k vodopádu. Cesta k němu vedla po lehkém offroadu, takže jsme si i odpočli od místních asfaltek. Kolem vodopádu byl ještě trochu sníh, ale to nás neodradilo a tuhle venkovní sprchu jsme si užili.
Aktuálně máme namířeno k jezeru Van, na které nás odkazovali jak lidi z Česka, tak i místňáci. Ještě před zakempením na noc jsme se chtěli podívat na stejnojmennou pevnost, ta byla ale bohužel v závislosti s neturistickou sezónou (a asi hrál roli i virus) zavřená. No nic, jsme si to aspoň obkoukli zvenku.
Něco málo o jezeře Van (nečekané objevy pod hladinou):
Leží ve výšce 1.750 m.n.m. a vlivem rychlého odpařování díky místnímu klimatu je voda vysoce alkalická, takže se v jezeře není prakticky možné utopit. Což je sice dobrá perlička, ale není jediná.
Tak jako mají ve Skotsku LochNessku, tak Turci mají vodní příšeru právě tady. No a zvědavost lovců záhad je velká, takže se tým potápěčů a archeologů vydal pod hladinu. Jejich výzkum přinesl ovoce – tedy ne že by našli právě tureckou LochNessku, objevili zde pozůstatky staré pevnosti, která se datuje cca 3.000 let zpátky.
Neděle 22. března 2020
Vstávačka s výhledem na jezero byla parádní, dokonce se nám i líp lezlo ze spacáků. Tahle super scenérie se zalíbila i Bludičce – rozhodla se, že nikam nejede a že zůstává. Abys, čtenáři, rozuměl, Bludička je nové auto, do kterého patří i AdBlue – které docházelo, a přestože ho Marek doplnil, auto nejelo.
Ráno jsme také měli návštěvu, a to vojenskou hlídku, asi ji na nás zavolala babča, které jsme nechtíc vyplašili slepice. Vojáci nás poslali do města, ale vzhledem k tomu, že Bludička nejela, tak jsme odjet nemohli. Stalo se tak štěstí v neštěstí, chlapíci nám zavolali a zurgovali co nejdřívější příjezd odtahovky. Auto jsme tak dopravili do servisu.
„Servis otvírají zítra, Bludička je zamčená na dvoře servisu, Trajdu vyhnali před soumrakem ze dvora před budovu. Část posádky má běhavku, v noci očekáváme zatěžkávací test wc a hlídače,“ dodává Marek.
JOOO a dnes je to měsíc od našeho startu.))
Pondělí 23. březen 2020
Den se nesl v duchu zařizování, nákupů, úklidu a údržby. Bludička je už v pořádku, byla to softwarová chyba. Oprava trvala půl hodiny, napíchli to na počítač a opravili bez použití šroubováku – prostě jiná doba.
Pak další level, náročnější, a to sehnat někoho, kdo naplní plynovou bombu. Toulání se městem a zkoušení našeho překladače Vasco Mini 2. Je radost pozorovat Trajdu, jak kličkuje městem a všichni se za ní otáčí. Tříhodinové parkování v centru se obešlo i bez účasti policie. Plynovou láhev nám pomáhá sehnat naplnit místní učitel, velice se mu líbí náš překladač. Jezdí s námi v Bludičce a akčně shání, myslel, že to bude hračka. Společně jsme navštívili i místní pekárnu, kde pečou 12 druhů chleba a 48 druhů ostatního pečiva – a to vše v peci na dubové dříví.
Začíná se stmívat a hledáme místo na spaní. Dnes jsme toho moc nezvládli a jdeme spát pár kilometrů za město Van.
Úterý 24. března 2020
Ranní koupačka v jezeře Van – ano, opět jsme u něj, voda nás baví a možná je to i tím, že jsme zvědaví na tu místní vodní příšeru.
Poté přejezd do města, skrz úchvatný průsmyk. Stále všude kupa vojáků. Hledání ubytka, večeře. Hospody jsou zavřené, ale vždy se nějaká najde, kam člověka pustí a kde mu uvaří. Tentokrát z toho byl asi nejlepší kebab, který jsme kdy měli.
Jedeme směr město Batman, na půli cesty je město Tatvan, kde dnes nocujeme.
Středa 25. března 2020
Na dnešek jsme spali déle, postupně začínáme dohánět spánkový deficit z předešlých dní. Dnes jsme chtěli jet k meteorickému jezírku, bohužel nás zasněžené silnice nepustí dál. Cestou jsme míjeli krápníkovou stěnu.
Zastávka u pramene a nečerpání vody a pak kemp na zapadlém místě s neuvěřitelným výhledem. K večeři Marek uvařil těstoviny s pestem a společně jsme se pak kochali západem slunce nad jezerem Batman.
Čtvrtek 26. března 2020
Trocha kultury je třeba, takže jsme si na dnes naplánovali několik takových zastávek. Jedou z nich byl most z 11. století, pak přejezd k zatopenému městu Hasankeyf. Starobylé město Hasankeyf leží podél řeky Tigris v Batmanské provincii a v roce 1981 bylo prohlášeno za přírodní památkovou oblast.
Přes místní i mezinárodní námitky bylo město včetně jeho archeologických pozůstatků zaplaveno kvůli dokončení přehrady.
Odpoledne jsme za mohutného deště a padání krup dojeli do města Midyat. Všechny restaurace jsou v Turecku díky karanténě zavřeny a tentokrát nám to dalo trochu víc práce najít hospodu, kde by nám udělali jídlo, ale stálo to za to. Tak plné stoly jsme ještě nikde neměli. Dnes spíme na parkovišti uprostřed města – žádná romantika, ale nikdo nás nevyžene.
Pátek 27. března 2020
Snídaně od tureckého pekaře na parkovišti, na kterém jsme nocovali. „Baklava je skvělá,“ chválí si sladkou snídani Tom.
Vyrážíme směr Deyrul Zafran neboli Šafránový klášter, který byl založen roku 493 n.l. na místě pohanského chrámu slunce, do roku 1932 byl sídlem patriarchy syrské pravoslavné církve.
Turecko je rozmanitou zemí a už během jízdy se krajina měnila z ostrých vrcholků hor na zelenou placku. S touhle změnou přišlo i teplejší klima. Dnešní večeře byla pod taktovkou Lukáše, pro tým připravil skvělý guláš.
Tento díl deníčku zavřeme slovy Marka: „Prší, vedle auta řvou žáby, jsem zvědav, co nám přinese další den. Asi dnes než kdy jindy, platí žít každý den, jako by byl ten poslední. Žít každý okamžik tady a teď.“
Čerstvé zážitky můžeš získat e-mailem. Snadno a zdarma.
Díky tomu budeš vědět co se děje, jak expedice probíhá a co právě zažíváme. A kdo ví, třeba tě zaujme a přidáš se k nám.